sobota 27. září 2008

Kulatiny :-)


Tak, pokud se nemýlím, tohle by měl být první (zářijový) dvouciferný a taky kulatý příspěvek, tudíž - desátý :-)
A NAVÍC má dneska Lucka narozeniny :-) takže...
Všechno nejlepší !!! :-*
(sice né kulatiny, ale ty přijdou, přijdou..)
Jaká byla oslava?
(Pro ty z vás, kteří nejsou natolik v obraze ještě doplním - máme Bajram, konec ramadánu, kdy se celý týden jí a slaví a tudíž se... ano, nechodí do školy :-) Máme volno..)
U nás se dneska již od úplného rána (vstávala jsem o vražedném půl deváté) něco děje.. Kupříkladu -od deseti jsem měla jógu. Ve škole, takže další energie padla na přepravu mého já na studenou podlahu školní tělocvičny (ta je mimochodem maskovaná tak, že bych nikdy neřekla, že v naší škole je tělocvična...), kterou jsme o chvilku později v počtu čtyř (Tanja, němka, která nás vede a 3 další- já, Lara z Nizozemska a Sidsel z Dánska, zkrátka kompletně blonďatá sestava :-D ) zakrily podložkami.. jednou vedle druhé a tak jsme se při odpočinku mohly roztahovat, jak jsme chtěly.. ALE! Nemyslete si, že ta jóga, kterou já se tu pokouším dělat, je jen o nádechu, výdechu a stabilitě.. tak půlka z dnešní dvouhodinovky bylo regulérní posilování.. :-) Nicméně mě to baví - je to poprvé, co jsem v nějakém "sportu" "lepší" než ostatní :-D Asi jsem přeohybnělá, či co, ale nedělaji mi problém věci, které neudělá ani Tanja... Třeba prostrčit si ruce kolem trupu, pod nohou, za zády je spojit a být při tom téměř v holubičce :-D Na závěr třeba dvacet minut ležíme.. jen tak... a na úplný konec nás Tanja obejde, každému provede.. není to masáž, ale něco hodně podobného, obličeje. Dneska každé z nás dala na nos ťupku něčeho báječně voňavého, ale nechtěla nám prozradit, co to je.. Tak k józe...
Další VELKOU akcí dneška byla příprava uvítání našich afrických spolužáků.. kvůli vízům dorazí první 4 z nich až zítra pozdě v noci a naneštěstí zítra během dne odjíždí většina originálních obyvatel Sušacu (pokud už neodjeli dřív..) na výlety... Originálních, protože se na volné postele povinně přestěhovali všichni pozůstalí z Musaly, aby se jim nemuselo dovážet jídlo, aby nemusely zůstávat 2 hausemum a podobně... Náš pokoj nicméně zůstal i přez Musalskou invazi prázdný a tak si můžu při žehlení zpívat, jak chci.. :-)
Nicméně k té africké vítací akci... rozhodli jsme se, že jim každému do pokoje nalepíme papírky se vzkazy, když už je nemůžeme přivítat osobně... Přijedou 2 kluci a 2 holky, .. Dva kluci se po Bajramu stěhují do Musaly a Talata a Anacham zůstávají tu, dokonce v basementu :-) ! Takže jsme polepili hlavně holčičí pokoje, klučičí jsme nechtěli tak přehánět, jelikož patří někomu, kdo zrovna není v Sušacu, ale nepovedlo se, dopadl možná ještě zamořeněji.. :-) Fotodokumentaci jsem už dodala na rajče i na Facebook, poví vám, myslím, víc :-).
Dorazily pohledy?
Pravděpodobně teď týden nebudu moc k zastižení, za pár hodin se před Sušacem potkám se zeleným Berlingem, naloženým mamkou, taťkou, Eliškou a Vítkem (a taky DVĚMA velkýma krabicema, které zpátky do Čech nepojedou), a pravděpodobně budu spíš s nimi, než s notebookem :-) Do pondělka budeme v Mostaru.. a pak.. bůhví, kde :-)
Každopádně se mějte celý Bajram KRÁSNĚ, moc vás všechny zdravím, a nebojte, o vašich podzimních prázdinách zas já budu sedět kdesi na Španjolskem trgu ve škole.. :-)
:-* pa K.

sobota 20. září 2008

Ohňostroj


Je ráno. Poněkud zvláští ráno, pokud se to ovšem ještě ránem dá nazvat. V půl jedenácté jsem v celém basementu jedinná nesnící duše. A taky jedinná nasnídaná duše, protože všem ostatním možnost snídaně právě před pěti minutami vypršela.
A proč vlastně všichni spí? Spí, protože mají ještě noc, protože se jim nechce otevírat oči a vstávat, spí protože sní a spí, protože šli pozdě spát. A pozdě spát šli kvůli Open MIC party, a mluvím o nich jako o NICH, což znamená, že já tam nebyla. Pokud víte, co se na Open MIC parties obvykle děje, nejspíš máte chuť mě uškrtit, nebo aspoň pověsit za bolavej palec u nohy do průvanu, ale nechte mě ještě aspoň vysvětlit, co že to znamená, pro ty, kdo neví... Na takové Open MIC party je MIC alias mikrofon. A slovo open znamená otevřený. ČILI - člověk z davu vyjde, ukloní se, nebo taky ne, ale je to slušnost, zazpívá a znovu se buď ukloní, nebo ne, ale to už by musel být padlej na hlavu, aby se neuklonil, a zapadne zpátky do davu. Mohla jsem zpívat. Dokonce jsem ještě včera (v sobotu, nemám ráda místní soboty) ráno chtěla zpívat. Jenže pak mi celý den bylo smutno a neměla jsem vůbec na nějaké zpívání náladu, a tak jsem večer zůstala doma. Kdybych šla a nezpívala, proklínala bych se.
Nicméně :-)
Místo Open MIC jsem včera zažila ohňostroj ! Byl krásný, barevný a skoro jenom pro mě, koukali jsme na něho v komorním obsazení všech pozůstalých ze Sušacu - myslím těch, co nešli na party. Připojil se k nám i takzvaný "houselord", zřejmě majitel celého Sušacu a když konečně dorazila Ivona, která rozumí bosenštině, zvěděli jsme, že ten ohňostroj ohní na počest nově postavené Mostarské nemocnice (což mi dodalo zase trochu odvahy, co se týká stonání, pořád mám na mysli větu, že bosenské zdravotnictvní je nejhorší v celé Evropě).
A když jsme tak pozorovali ty barevné světelné skvrny na obloze, řikala jsem si, jak moc záleží na tom, jesli červená jde až po modré, nebo zelená po bílé... stejně jako když jsem šplhala nahorů do kopce k nám domů, říkala jsem si, že to může změnit všechno, pokud šlápnu na tamtu čáru napříč chodníkem, nebo kanál, nebo pokud půjdu po obrubníku místo středem cesty. Stejně tak mě ovlivňuje, že dneska mám na sobě oranžové tričko (to jen tak, mimochodem). Co vy na to?
Ale abych vám taky pověděla, co že se tu vlastně děje.. Uzavřeli jsme zmatek kolem předmětů (víte, že mi sice povolili chodit na hodiny francouzštiny, ale zkoušku z ní mi nedovolí? Radce to ještě prošlo...) a otevřeli jsme zbrusu nový zmatek, tentokrát kolem CAS aktivit (creativity, action, service). Moje dvě předem nejoblíbenější kreativity mi otevřeli ve stejném čase (MUN - model united nations a Chamber singers, seskupení zpěváků, co umí, nejen chtějí). A protože jsem se na prvním místě upsala k MUN, minulý týden jsem šla právě tam.. byla to tedy spíš ukázka, jak že to vlastně funguje: "Honourable Chair, honourable delegates", open speech, comentative speech, zkrátka všechno tak, jak je to zřejmě doopravdy. Od úterka bychom se i mi, noví, měli účastnit. Mě bylo přiděleno (netuším jak) zastupovat Chorvatsko. JENŽE já to zřejmě (po velkém vnitřním boji, hovoru s mamkou a pár druháky) nechám na příští rok. Prý je to jako další předmět a i těch už mám o jeden navíc... Takže, vypadá to na zpívání, jógu, plavání, ecology group (mamko, odpad na vytřídění vám do auta dávat nebudeme, už máme kontajnery :) ), refugee camp a tak.. to se ještě uvidí, co padne, co vydrží a co přibude.
V pátek dorazila do Mostaru skupina jihoafričanů (čili nejen "afričanů vypadajících jako afričani") vedená americkým cosi, ale v tomhle případě režisérem, a pozvala nás (UWC) na generálku představení Truth in translation (Pravda v překladu). Pódium bylo umístěné na břehu Neretvy hned před Starim mostem a celá hra působila zrovna v Mostaru neskutečně symbolicky. (Odtud fotka) Hrálo se o aparthaidu, o situaci po něm, nyní, promítalo se na zdi mostu, zpívalo se (a to báječně), bubnovalo... Po pádu apartheidu v JAR se zřídily takzvané Truth commisions (komise pravdy), kde každý, kdo byl obviněn z čehokoliv, mohl žádat o milost (amnesty) výměnou za absolutně pravdivou a celistvou výpověď. Po pět let přenášela státní televize tyhle výpovědi v hlavním vysílacím čase každý den. Pravda se pak skládala kousíček po kousíčku, každý měl tu svoji, ze svého pohledu. Středobodem celého vypovídání pak byli tzv. translators (překladatelé), kteří měli za úkol výpovědi nezkreslovat, neprožívat (NOT GET INVOLVED!) a překládat do všem srozumitelného jazyka ( v JAR existuje až 16 různých jazyk. skupin). A právě o překladatelích byla tahle hra. Neměla děj, neměla zápletku, ale měla sílu. A taky nás z ní pořádně mrazilo, protože u Neretvy byla ještě větší zima, než kdekoliv jinde v Mostaru, foukal ostrý vítr a hra trvala něco přez 2 hodiny. Včera odpolede se celá Theatre group - skupina lidí, kteří mají divadlo jako předmět, nebo jako CAS aktivitu (mimochodem, to bych taky chtěla...), s pár dalšími nadšenci (já) vydala do hotelu ERO, aby si s herci a se štábem trochu popovídala. Ta diskuze trvala něco přes hodinu a půl a skončila jenom proto, že teprve včera večer bylo to "opravdové" (a po rozhovorech s námi i zkrácené) představení. Už pár let s tím předtavením cestují po světě a jestli se někdy objeví někde, kde budete zrovna i vy, neváhejte, stojí za to...
Za týden touhle dobou už budu doufám s aspoň částí z vás, a tak se těším a vás, koho neuvidím strašně moc zdravím (a postrádám - hlavně o sobotách, kdy se všechno dá odložit na neděli, a člověk neví, co by...) :-*
Mějte se do jednoho báječně, (dorazily už pohledy?) pište mi, já se snažím a úsilí psát vám taky každému zvlášť ještě zvětším, protože se moc nedaří...
:-* ahoj, K.

pátek 19. září 2008

v průběhu...

English A2 HL vám mávám ! :-D
(opravdový účel tohoto příspěvku - račte se dostavit v neděli (ano, původně tu bylo v sobotu, omlouvám se...) po jedenácté, možná přijde i kouzelník ! )

pátek 12. září 2008

Jednoho dne (DOvysvětlení nejasností vespod...)



(už ani nevím, jestli byl krásný či nikolov) jsem si tahle vykračovala odkudsi kamsi, v hlavě mi hučelo raggae Boba Marleyho, to jak Vilde čistila koupelnu a měla zcela konkrítní přání, co se týče hudebního doprovodu..., když v tom jsem pocítíla ztátu. Jako by se část mého JÁ oddělila a zbytek jen němě zůstal stát a s nyní omezenými možnostmi zkoumal, co že vlastně postrádá. Byl to palec. Tedy téměř, odloupl se jen svrchní plášť spodní části palce na noze, ale bolelo to jak čert (dejme tomu, že třeba zakousnutý do palce na noze, protože jinak to nedává smysl). Přidejme, že celé drama se odehrávalo na prašně-písečném (a lá geography - životu jednoznačně nepříznivém) podloží a díky otevřené obuvi, která mi toho (dobrá, asi nebyl krásný, musela jsem totiž pak a)kulhat a b) čistit krev z boty) dne sloužila, byla rána mírně.. dejme tomu.. zašpiněna. Ve druhém poschodí stále ještě neopravené školní budovy jsem na toaletách (mimochodem, nejsou děleny na pánské a dámské a postrádají zámečky - zato mají papírové utěrky na ruce, luxusní zrcadla, nové dveře a jsou nově vymalovány) skučela dalších deset minut, než se mi podařilo zastavit čerta.


Ten den byl možná nakonec přeci jen hezký, protože večer mi zvedlo náladu hebrejské, arabské a bosenské vyznání lásky (hned vzápětí se Srdjan ptal, jak je to česky).


Zapomněla jsem poznamenat důležitý detail - pokousaný palec byl prstem pravé nohy. Možná, aby to levému nebylo líto, protože jak víme, pekelné síly jsou spravedlivé a na každého se dostane, zakousnul se čert včera stejným způsobem, jako předevčírem do pravé nohy, i do levé. Dobelhala jsem so do školy, odtrhla čerta, vyčistila ránu a spol. stejně jako prvně a jala se shánět náplast. Pátrání po ní se ukončilo po chvíli samo, a to díky skvělé srážlivosti mých červených krvinek. Nicméně, kdyby vás náhodou někdy pokousal v Bosně pekelník, nebojte. Mají tu sice nejhorší zdravotnickou péči v Evropě, ale lékárny (apoteky) mají otevříno do devíti veče (R chybí zcela záměrně). Dobro veče :) , sluší se pozdravit, když je zrovna pozdější denní doba a vy vcházéte odkudsi kamsi.. a když odcházíte od již určitého odkudsi do stále neurčitého kamsi pryč (třeba do postele..), říká se Navidanja :-)



Navidanja ..

PS: Jako obvykle, pr zbývajících postřehů z Bosny:



1) Až budete hledat lékárnu proti čertům, levo znamená levo, pravo znamená ROVNĚ a pista znamená PRAVO :-D


2) Dnes jsem měla k večeři pizzu. To, že mi navrch přidali kečup ( po předchozím zeptání), mi přišlo divné, až když ho ostatní nemístní na svých pizzách neměli. Že se na pizzy v Čechách kečup nepřidává?! Připadalo mi to přirozené..


3) Omlouvám se všem za internetové dialogy rozkousnuté vejpůl, či ve čtvrť, či v pěť a více. Nemůžu za to já, ale modem, co zřejmě trénuje na Londýn (do Pekingu ho totiž kvůli nesplněným velikostním, ne věkovým, kritériím nepřipustili soutěžit ve skocích sem a tam ze signálu ven a zpátky)


4) Když si chcete v Bosně dát hot-dog, říkejte hot-mouse, jinak dostanete hot-veleobra ve vece ;-)



Dobrou noc :-*
Dobré ráno :-*

PPS: Nechce se mi zasahovat do již publikovaného textu, a tak všechyn nepřesnosti upřesním tady..

1) Množily se otázky, jak že je to s tím vynáním lásky - Srdjan se snažil zjistit, jak se to řekne v různých světových jazycích.. uvedl to vyznáním hebrejským, arabským (mimochodem, dneska jsem se upsala na arabštinu ab initio - tedy úplně od začátku, tak až budu chrčet ze spaní, to mluvím arabsky ;-) ) a bosenským .. vzápětí se ptal na českou verzi, tudíž to NEMYSLEL vážně :-D :-D :-D

2) kauza ČERT - když se řekne, že něco bolí jako čert, nedává to vlastn smysl - jak bolí čert? Hodně? Málo? A proto jsem poznamenala, že třeba jako když se čert zakousne do palce u nohy (který jsem si ukopla) - tedy HODNĚ. Kapišto, Pišto? :-)

uff... :-P

3) na obrázku je jedna z fotek z oslavy Makedonské nezávislosti, která proběhla o pár dnů zpátky před Sušacem. Kdo pozorně prohlíží moje fotky, ví :-) Jinak se mi zdá, že i kdyby nevěděl, ta fotka je prosatě hezká a trošku ilustruje UWC spirit ;-)



ufffffffffffff :-D
mějte se krásně! (mimochodem, dneska jsem DVAKRÁT píchla :-( A taky pořád řeším záhadu špatného včera, to jsem celou neděli proležela a bylo mi špatně.. divné věci ale pokračují.. kdo ví, ví... )

pondělí 8. září 2008

Vylezla jsem ze sprchy...

... a zapnula notebook (mimochodem, notebook tu znamená sešit, těm elektronickým kufříkům se tu říká laptopy – ještě jsem se přes to nepřenesla, nicméně, až budu v prosinci mluvit o laptopu, víte, o čem je řeč ;-) ). Další mimochodem už do závorek (brackets?) dávat nebudu – zjišťuju tu, jak moc jsem závislá na internetu. Ať chci nebo nechci, to, jestli internet zrovna je nebo není přímo ovlivňuje moje rozpoložení. Alek tomu, co se stalo, když jsem zapnula laptop – o 10 minut dříve jsem byla zpravena, že síť funguje, internet funguje, signál je fajn, a tak… S takovýmto očekáváním jsem tedy otevírala víko s nápisem Toshiba a jaké bylo mé překvapení, když jsem uzřela, že za 10 minut, které jsem strávila ve vaně SNIŽOVÁNÍM TĚLESNÉ TEPLOTY a tepové frekvence, stihnul modem zkolabovat, jako obvykle… K síti sice připojená jsem, ale modem není připojen k internetu. Což znamená, že právě teď netuším, kdy tohle budete číst – píšu ve Wordu.
Asi tak ke komunikaci se světem, co se týče komunikace s ostatními vyhnanci tady v Mostaru, dnešek byl vyčerpávající. Podle všech předpovědí měl dnes být ten nejchladnější den za posledních x dní a za budoucích x dní (Letošní září je tu prý nejteplejší za posledních 30 let). V praxi to ovšem znamenalo, že začal foukat vítr. Hurá, řekla jsem si, když jsem viděla lehce se kývající větve keříků. Radovala jsem se předčasně. Stejně, jako tu nefunguje stín, tu nefunguje ani vítr. Ve stínu je stejně nedýchatelno, jako na sluníčku a vítr je stejně horký, jako vzduch, který NEproudí. Rozvrh máme dělený podle bloků, v jednom bloku (písmenko J ) je více předmětů, které se nám nesmí zároveň krýt, protože by se kryly i časově… Dneska jsem byla vlastně prvně ve škole – po třech měsících prázdnin. Zpoza rohu na mě po ránu vybafla Ivana, moje dosavadní tutorka, že svoji skupinu tutties rozpouští a že odpoledne nás na tutor meetingu odvede každého jinému tutorovi. První hodina vypadala slibně – zeměpis. Splnil má očekávání, profesorka je Pia ? z Británie, je jí 65, nicméně stále vypadá velmi moudře a hlavně – je tolerantní, co se jazyka týče. To mi připomíná, že mám na středu ÚKOL. J. Čili – geografy hodnotím jako báječnou volbu. Následovalo překvapení – tahle dáma se stala mojí novou tutorkou, za což jsem moc ráda… Následovala hodina volna. Během ní jsem stihla zajet na druhý břeh nakoupit pár (přibližně 16 – a to si nejsem jistá, zda to bude stačit) muslimských pohlednic – takže vidíte – sliby plním. Biologie. Stále nevím, jestli dobrá volba nebo noční můra, ještě se rozmyslím. Při čekání před laboratoří vyběhla náhle zpoza dvěří hlasitě lkající druhačka, za ní druhá, sice nelkající, nicméně řádně vyděšená dívka a jala se utěšovat první. ALBINA Mululu, ČERNOŠKA, profesorka biologie (obávaná – alespoň Radka mě před ní varovala, stejně jako před jednou ze dvou profesorek chemie, tak si vyber..) měla úsměv na tváři a s radostí pohlížela na své nové oběti. Těšila jsem se na onoho keňana, nicméně tato varianta vypadá ještě zajímavěji – obvykle mám ráda profesory které ostatní nesnášejí, tak uvidíme… Angličtina A2. Opět jen hrstka lidí (i když míň než na zeměpise nás už asi bohužel nikde nebude). Báječná hodina strávená disputacemi na téma – jeBrownův Da Vinciho Kód kvalitní kniha? Čím se vykazuje kvalitní kniha? Co očekávám od angličtiny A2? A podobně… Při představování jsem mluvila zadrhávaně, vypadávaly mi slovíčka a vůbec jsem prokázala svoji schopnost neschopnosti mluvit, když je zrovna nejvíc potřeba ukázat, že mluvit umím. I přes tento zdánlivě nepovedený začátek se (na rozdíl od ostatních, kteří jsou vyděšení, což nechápu) na hodiny angličtiny těším… natřu jim to v eseji, kterou budeme psát příště ( i když bez slovníku). Následoval tutor meeting, který spočíval v upsání se na CAS aktivity (jejichž prezentace proběhla o dva dny zpátky), natahování uší co nejdále ve snaze napodobit Ultradlouhá ušiska Rona Weasleyho, a to díky jiné Tutor group, která s námi sdílela laboratoř chemie a dělala neskutečný randál při jakési hře… Obdržela jsem TLUSTÝ manuál úspěšného studenta UWCiM pro letošní rok a taky spoustu rad (kupříkladu, jak vyžit BEZ LEDNIČKY).
Pro dnešek to bude všechno, … omlouvám se, že jsem nedostála literární laťce minulého příspěvku, ale jsem vážně unavená.. Jako bonus přidám pár postřehů z Bosny:

1) Semafory jsou jenom pro parádu. Pokud se necháte i přesto vést zeleným panáčkem, zavede vás na ostrůvek uprostřed dvouproudé silnice a čekáte dalších 5 minut, až zabliká i na druhé straně.
2) Chleba. Všude je chleba. Máme k večeři brambory? Dáme si k nim CHLEBA! Máme k večeři rýži? Dáme si k ní CHLEBA. Máme k večeři brambory i rýži na jednom talíři? Dáme si k tomu HODNĚ CHLEBA.
3) Venku je 36 stupňů. Co si oblékneme? DŽÍNY. Každý místní nenosí celou dobu nic jiného.. takže, chcete li zapadnout, džíny do každé kapsy.
4) Máte blond vlasy a modré oči? Jste němka či němec.


Pokračování příště.
Teď vypněte mě, prosím, ať nebolí vás hlOva!
(ale ještě než to uděláte, sjeďte o pár pixelů níže a vizte, jaké noviny se objevily v levém sloupci.. J )
Mějte se hezky, dobrou noc :-*

pátek 5. září 2008

Dobrodružství pokračuje...




Jsou to přibližně 4 dny a 12 hodin, co jsem dorazila do Mostaru a přesto mi ta doba připomíná věčnost. jsem tu přece tak dlouho, stihla jsem tolik věcí, poznala tolik lidí.. Až do dneška jsem se zabývala především poznáváním Mostaru jako shluku ulic, které jedna druhou křižují zdánlivě stále stejným způsobem, ale doopravdy vedou vždycky tam, kam člověk zrovna nepotřebuje, zabývali jsme se taky budoucností, tou zcela nedalekou, rozhodovali jsme se totiž, mezi biologií a chemií (zvítězila biologie, či spíše keňan, který nás pravděpodobně bude učit. Má taková přízvuk, že většina budoucích biologů musela stočit svoji pozdější kariéru chemickým směrem), loučili jsme se buď s historií nebo s ekonomií, poté, co jsme se rozhodli vzít si zeměpis a měnili jsme rozhodnutí hnedle po odevzdání "definitivního" papíru. Já osobně jsem se rozhodla odhodit ekonomii namísto historie, protože znát 20. století pro mě vždycky představovalo základní kámen vědomostí "vzdělaného člověka". jenže člověk si takovéhle věci uvědomí, až když nad nimi přestane tak urputně přemýšlet..
Co se týče Mostaru jako města ze zlovolnými ulicemi, měli jsme možnost přesvědčit se na vlastní oči o pravdivosti obvinění, které jsem pronesla hnedle zpočátku. Včera jsme nedělali témeř nic jiného, než šoupali jednu nohu před druhou, a pak zase tu druhou před první. A to, prosím, od 11 hodin do 13 a následně od 18:30 do 22 organisovaně, během procházky za hlavními "body" města a pak večer, během běhací hry The Treasure of Mostar. Při té se nohy šoupaly zatraceně rychle.. Jak poznamenala Leah Reynolds z USA, to si teprve člověk uvědomí, jak je na tom špatně s kondicí.. (obrázek zachytil židovskou sinagogu zcela srovnanou se zemí, ale, naštěsttí, v budoucnu se opět stavící). Přidejme vedro, putování nahoru a dolů ze školy a do školy od Sušacu (díky bohu, kolmo!) a dostaneme koktejl tak horký, že neudržíme sklenici v rukou. Netvrdím, že se mi právě zeď necukají oční svaly (myslím obzvláště ty na horních víčkách), ale pokračuji..
Pro dnešek si vystačili s ranní kontrolou pasů, odevzdáváním subject choices listu a krátkými skupinovými hrami pod střechom Velič house, a tak si za svojí vyčerpanost můžeme především sami :-) Pochlubím se, byla jsem NAKUPOVAT. V celém městě je jedinný větší obchod, ve kterém je víc kas, sekuriťák a klimatizace :-D . Jmenuje se příznačně Merkator a uvnitř překvapivě moderní budovy (která je, naštěstí, nebo naneštěstí, cestou ze Sušacu na Španjelski trg, a taky, což je spíš na škodu, dvakrát větší než ostatní kolem) jsou stojany na kola, parkovišťátko (v místních poměrech největší Parking ve městě), a.. pozor - zcela nové, západně vypadající a hlavně FUNKČNÍ JEZDÍCÍ SCHODY! Celý "hypermarket" je pak obklopen obchůdky typu oblečení, InterSport (!! Mamko, já říkala, že si tu kartičku mím vzít..! ), papírnictví, kavárna, kavárna, kavárna, kavárna a kavárna. Nicméně, k tomu nákupu - koupila jsem plastové misky za 3,xx KM a hlavně ŠTĚTKU NA ZÁCHOD, protože kdosi z našeho pokoje má průjem.. (já to naštěstí nejsem). Vilde včera donesla sadu skleniček, příbory a hrnek, takže na Tanju a Majdu zbývá už jenom koš a podložka na zem do koupelny, jelikož díky absenci závěsu u vany je tam neustále mokro.. Tohle nakupování mi mimochodem připomíná báječnou věc, kterou jsem si dneska dala (neplánovaně) místo večeře. Později jsem byla poučena, že se to jmenuje .. hmm.. (hledám papírek, na který si p§šu všechny DŮLEŽITÉ věci v bosenštině) - ten poklad se jmenuje ZELJANICA. nenechte se mýlit, není v tom ani kapka zelí.. jedná se o pitu, nebo burek, nebo jak se tomu říká v čechách (tady každá z těhle věcí znamení cokoliv, jen ne to, co si češi myslí, že to znamená), plněné to bylo sýrem (spíš sirem - protože bosenský sir je báječná věc) a.. špenátem. Zavanulo to na mě, když jsem, pomalu již padající z kola, sesedla před obchodem s elektronikou, kam jsem se (bohužel marně) vydala vyptávat na elektronickou konvici - chtěla jsem zjistit ceny.. . Neodolala jsem, a obětovala 2 KM (to je dost, za jídlo). Nicméně, stálo to za to.. až pojedete do Bosny, nezapomeňte ochutnat zeljanicu ;-)
Pro případ, že by mne chtěl někdo obdařit něčím hmatatelně milým (sladkým, krásným, láskyplným, a tak..), nechám tu adresu, která sice odkazuje na školu, ne na mě (a proto nezapomeňte připsat mé jméno - které jest Karolína Kř., kdyby si na mne vzpomněl třeba někdo, s kým jsem se opravdu dlouho neviděla - mimochodem, víte, že tady IGNORUJÍ můj háček!?! Jsme děleni krom tutor groups také na skupiny podle abecedy a já bych správně, s háčkem, měla být ve skupině B, ale oni mne .. ochudili a šoupli do áčka...), je to tak bezpečnější, UWC je tu taková "autorita", nikdo se neodváží znehodnotiti dopis na školní adresu :-) Možná můžete ještě připsat Sušac residence, za baráček, ve kterém momentálně ležím na své posteli..

United World College in Mostar
Gymnazija Mostar¨
Španjolski trg 188000
Mostar
Bosnia and Herzegovina

.. :-) dneska jsem si v Merkatoru koupila krom štětky a misek (a věcí, kterými se nebudu chlubit) také obálky, tak slibuju, že všechna slíbená psaní a pozdravy odešlu v neděli.. :-) myslim, hodím do schránky, napíšu, vymyslím.. a tak :-) snad jen v opačném pořadí.

Mějte se krásně, mám vás všechny moc ráda, a ařkoliv se mi zatím homesickness vyhýbá velkým obloukem, těším se na vás, moc..
:-* , K.

středa 3. září 2008

beeing here..


je.. zvláštní psát česky. Pravděpodobně už přepínám myšlenky sem tam.. a před chvilkou jsem se zřejmě zasekla v té anglické poloze, takže tohle psaní můžu brát jako tréning češtiny. Po dvou dnech. jenže ten dnešní byl neuvěřitelně intenzivní, co se jazyka týče - od brzkého rána do pozdního odpoledne jsme seděli ve škole (mimochodem, ještě pořád v rekontrukci) a poslouchali. Rozhodla jsem se vzít si Geography namísto History, a to díky prezentacím, které proběhly právě během toho dlouhého a úmorného udržování pozornosti. Zítra by to pravděpodobně mělo být lepší, máme v plánu (kromě pár hodin dalších a dalších prezentací) projít si Mostar, zjistit, kde je pošta, kde Stari Most a tak... A abych byla na to všechno čerstvá, popřeju vám všech krásné cokoliv, pro mě noc, a rozloučím se :-)
K.

pondělí 1. září 2008

Tak.. ZA PÁR MINUT odjíždím. Připrav se, Mostare!, sbohem, Praho!
onlinedegreeadvantage.com
View online accredited degrees information.