Halušky a spol. :-)

Tak se u nás zase jednou vařilo... Jak vidíte, když to ještě bylo v hrnci, smáli jsme se (mimochodem tahle fotka je další důkaz... viz. předchozí příspěvek).. no, a když jsme to z hrnce vyndali.. nebo spíš - pokoušeli se vyndat, či vylít..nebo alespoň vylovit, tak jsme se smáli taky, ale spíš zoufale.. :-D Nějakým zcela záhadným způsobem (o chybě měření nemůže být ani řeč) se nám povedlo ty halušky rozvařit na kaši a tak jsme místo 4 porcí inzerovaných na krabičce (s jedinečně česko-slovenskými popisky) měli sotva jednu a půl... Nicméně... chutnalo to rozhodně NE-bosensky, v poměru k sýru ten jednoznačně vítězil a tak jsme si celý pondělní oběd báječně užili... (pozn. - Já, Anička ve zdraví navrácená z Chorvatska, má slovenská sestra Káťa a Katarina, která si ale díky odporu k jakkoliv ochuceným a zapáchajícím sýrům celé vaření moc neužila :-P)
Ale abych se vrátila ještě k minulému týdnu... Povedlo se mi nechat se vyprovokovat Tyjanou a na otázku, jestli si myslím, že je nějaká "stupid Bosnian" a neumí ze stropu nad mou postelí uklidit zabitou mouchu (mimochodem, ještě to neudělala..), jsem odpověděla ANO, občas se zdá, že ano.. A tak jsme teď ve válečném stavu...řešilo se to s housemum a myslím, že po tom rozhovoru Tyjaně zklaplo.. :-) Nicméně od čvrtka do pátka jsme měli "All Saints break", čili dušičkové prázdniny.. a tak jsem veškerou páru z uší vypustila a mám se dobře... :-)Zítra se chystám na další nový CAS, tentokrát International Traditional dances. Byla jsem přemluvena poté, co jsem se prořekla o pár hodinách tancování, které jsem absolvovala .. a když jsem s zmínila o plném notebooku českých lidovek, nebyla už šance uniknout.. Jen po mě chtějí vymyslet jakousi choreografii a to je v tomhle momentě absolutně nepředstavitelný úkol... tak koukám, jak že to v těch Tancích v Japonsku bylo, a snažím se představit sebe, jak to tancuju, nebo spíš dupu... :-D a tak.. No a v sobotu se jedu prvně podívat do toho Uprchlického tábora a až dorazím zpátky do Mostaru, mám na starosti další sběr papíru okolo Sušacu... V pondělí se chystám na ranním assembly mluvit o Kongu - pro ty z vás, kteří jsou mimo obraz (nebo spíš mimo plátno v tomhle případě), na loňském Jednom Světě jsem viděla dokument Kongo: Hluboké ticho (The Greatest Silence - Rape in Congo) a vzhledem k tomu, jak málo lidí tu ví o tom, co se v tomhle africkém koutě světa děje, chci ten dokument pořídit (jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že nám dokument nedají zadarmo! :-o ) a promítnout.. A tak musím za necelé 4 dny přesvědčit 200 lidí o tom, že právě tenhle silný a smutný snímek je něco, za co chtějí obětovat 2 KM, v přepočtu 24 korun... Držte mi palce! A vzhledem k tomu, že teď na mě čeká teplá voda v bojleru a taky nedomalovaný dopis pro Vítka, zamávám vám (ááááááá...) :-) Mějte se všichni báječně! (A to, že už nepláču pod plštářem ani pod peřinou neznamená, že mi nemusíte psát!!! Přece víte, jak ráda dostávám pohledy :-) ..

ahoj, K.

PS: Včera jsem na MUN zastupovala Ruskou Federaci při debatě o lidských právech v souvislosti s menšinami... Muj chrabrý soudruh Čínská Lidová republika mi pomohl prosadit především konec celé seance, jelikož zabedněné Evropské státy se nechtěly nechat poučit příkladem fungujících společností bez jakýchkoliv potíží s dodržováním lidských svobod...