pondělí 25. srpna 2008

Opouštění


Tenhle den bych si chtěla pamatovat. A ten po něm jakbysmet. A ten další ještě k tomu. Soustředění v Žihli bylo po řád tak daleko, a když bylo náhle po něm, přijela chata. Nebo spíš my do ní. A teď pod mým notebookem s 90% naplněnou baterií hučí koleje a pražce, uháníme setrvačností společně s vlakovou soupravou směrem ku Praze. O pravou lopatku mi spící Martina opírá hlavu a Bětka klimbá hned na protější sedačce. Mám je ráda. V bytě v Praze bude prázdno, ticho a nepořádek. A taky tam na mě zcela jistě už netrpělivě čeká můj hnědý inkoust. Těší se, až zaplní horní rohy toho, čemu budu hnedle vzápětí říkat Diář. A možná se rozteče i po listu bělejšího papíru, aby neúprosně připomínal čas, který sice utíká po řád stejně rychle, ale zdá se být tím, kdo s velkým náskokem vyhraje zlatou medaili za sprint v Pekingu. Taška s drobnostmi ssebou se opět nebezpečně rozrostla a mám dojem, že chuť požírat stále další a další předměty ji ještě dlouho nepřejde. Chudák, netuší, že v jejím chřtánu končí ty věci jen přechodně. Přibližně za čtyři dny se pokusím, ač chirurgicky nevzdělána, provést vasektomii žaludku právě této igelitové potvoře. Snad se mi nebudou klepat ruce.

Předodjezdová věta týdne: Mám vás všechny moc ráda a ať budu kdekoliv, budu se snažit vám to připomínat :-*

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Milá Karolínko, píšeš hezky, ale troch se mne dotkla 9.věta. Měla bys vysvětlit, že se jedná o Tvůj pokoj..
Mám Tě taky moc ráda i s tím Tvým pokojem...
Maminka

onlinedegreeadvantage.com
View online accredited degrees information.