Kozí mléko

Tak máme sedmého března, já mám zase zásadní blogovací skluz, v Mostaru nám mrzne, nad hlavou modro a asi se nám porouchalo topení, jelikožjá ho neustále schazuju z polohy svislé v polohu ležatou, ztratil se mi zeleně puntikovasný hrnek, je na něj vypsaná odměna a kdo ho vzal ať si mě nepřeje, za týden zouhle dobou budu vylezlá z vlaku na nádraží v Istanbulu, kam jedeme na projektový týden natáčet dokument, před týdnem jsme měli prodloužený víkend, který nehorázně propršel a tak ze všech výletovacích plánů sešlo, a ještě před týdnem jsme měli italskou návštěvu - přijeli se na nás podívat z Italského UWC v Duinu :) V pokojíku jsem měla českou prvačku Terku, a bylo to celkově moc fajn,.. Taky přišel a zase nás opustil 14. únor, letos v uchu čínském - vycházel totiž přesně na nový činský rok, a tak jsme ho oslavili výrobou čísnkých přání:

No ale to už je relativně dávno, a tak zpátky do přítomnosti! :-)
Dneska ráno jsme se s Aničkou vydaly na malý výlet, jelikož Mostar je obklopený krásnými kopci a my na žádném kromě toho hlavího s Křížem ještě nebyly,.. Původně to měla být cesta do Ortodoxního kostela za knězem, se kterým jsme měly domluvené interview (onen Istanbulský-Mostarský dokument srovnává životy náboženských menšín v obou městech), jenže jak se ukázalo, náš kameraman se nestihnul včas vrátit se Splitu s zvukař se včera společensky unavil a odmítal vylézt z postele,.. no a protože sluníčko krásně svítilo a uši jsme měly zmrzlé jen z cesty pro snídani, skočily jsme si na půdu pro foťák, čepice a rukavice a vyrazily jsme,..
.. původně jsme měly v plánu vylézt až k jakési stavbě, která na nás kouká při výhledu z okna Sušacu, ale pak jsme našly jedno z nejhezčích míst, co jsme kdy v Mostaru viděly,,..

Bylo tam skoro úplné ticho, jenom vítr hulákal a výhled byl parádní, i když na fotkách je zvětšiny rozmazaný :(
No a jelikož jsme ráno narazily jen na zamčené dveře do kantýny a lezením do kopce a z kopce nám vyhládlo, zaskočily jsme si do nedalekého obchůdku pro něco k snědku. Něco k snědku se tedy pak obrátilo v pasterizované kozí mléko, ale stálo to za to! nejdřív chutná jako obyčejné teplé kraví, jemně voní a je celkově spíš nezajímavé, jenže pak do smyslového centra dorazí zpráva o druhé vlně chuti a ta už je fantasticky kozí, trošku jako ten smradlavý vnitřek typických kozích sýrů, jaké jsem jedla ve Francii,.. ňamka! :)

No a teď se snažím se posbírat a neumřít hlady, musím ještě odpovědět na dva emaily (jsem poslední dobou strašlivě nezodpovědná co se odpovídání a blogování týče) a vrhnout se na biológii (záznamy a analýzy laborek), kterou až odevzdám, tak budu absolutně konečně finálně nevratně hotová se všema esejema pro IB! :) TŘÍKRÁT HURÁÁÁÁ! (už to došlo do takových extrémů, že když jsem včera měla konečný termín (deadline,.. a potomhle bychom byli opravdu dead) na práci ze zeměpisu, seděla jsem v pátek večer na balkónku klubu, kde probíhal rockový koncert, a ťukala si cosi na klávesnici počítače, při ruce kalkulačku a hordu papírů, tři prázdné šálky kávy, obal od sýra a ohryzek od jabka. :-D )A s tím je KONEC!:-) Ale na druhou stranu, kdosi spočítal, že do konce naší střední nám zbívá jen 20 školních dnů a to je setsakramentsky malé číslo,.. Maturita trvá 4 týdny, projektový týden jeden, týden máme Velikonoce (jsem pozvaná do Chorvatska k Aničce domů), týden studijní volno a je to fuč! Na jednu stranu mi to připadá správné, zkrátka už se muisíme posunout někam dál, a na druhou stranu strašně předčasné, vlastně jsme stihli jenom zlomek toho, co jsme plánovali,.. a tak to asi zůstane. Na melancholii je ještě brzo, a tak mne omluvte, půjdu se vrátit do reality (na oběd, juchuuu)!
Posílám pusu!
K.
PS: Zarazilo mě, že Blogspot datuje tenhle příspěvek ještě do února, psala jsem ho dnes, sedmého března kolem poledne :) I ten čas je podezřelý,.. musím se trošku pohrabat v nastavení,..

Zpět v kyberprostoru

Ahoj,
vítej zpátky u pravidelných procházek zelenými puntíky! Stručně řečeno, dvouměsíční pauza se sice neomlouvá, nicméně dá se na ni lehce navázat :)
Má kybernetická existence právě prochází zkouškou dospělosti. Režim Dobré ráno-notebook-škola-notebook-škola-notebook-škola-notebook-večeře-notebook-dobrou noC je v současnosti podroben rekonstrukci a výsledkem má být spousta volného času, méně bolavých hlav a očí, více smysluplných konverzací, méně frustrace (to když se při páté návštěvě Facebooku od té první stále nic nezměnilo), žití reaitou a ne sny v podobě jedniček a nul, zbavení se několika závislostí typu je online? co si říct? , dalších pár typu podívějme se, co si kdo nového napsal na blog a nakonec odproštění se od světa absolutně nejrychlejších zpráv s nejaktuálnějšími detaily a v nejlepším rozlišení, to vše ve vašem internetovém prohížeči! Tak. :) A ŽIVOT začíná! (což mě přivádí na myšlenku, jak jimé muselo UWC být bez internetu,..)
Na obrázku nade mnou je jeden z kontrastů, kterých je Mostar plný,.. nejluxusnější hotel ve městě jen pár centimetrů od skládky a dvorku se špalkem na dřevo,.. Trápí mě taky představa, že namísto ooho architektonického skvostu na obrázku o něco níž vyroste cosi podobnéhom jako vyrostlo vedle něho,.. ach, ta rakouskouherská naivita!

A jinak se mi daří dobře. Vážně. :) I když se v noci stále ještě budím deštěm, co běhá po naší plechové střeše, dny jsou veselé, slunečné (alespoň zevnitř) a vyčerpávající, takže déšť má malou šanci mi nějak výrazně překazit vzácné sny. Včera jsme (halleluja!) odložili pera a přestali psát u poslední zkoušky maturity nanečisto. Uff. 12 zkoušek v průběhu deseti dní není zase tak hrozné, jak jsem si to představovala (ale pozor, výsledky ještě nejsou známy, a tak bych neměla říkat hop,...). bez jakéhokoliv času na přípravu mám víceméně u většiny předmětů celkem dobrý pocit,.. A teď? Teď jsem v RÁJI! Žádné zkoušky v dohledu, žádné práce na dokončení, žádné systémy referencování, PUSTO PRÁZDNO. A tak jsem ráno vstala, to abych se vypořádala s vietnamci jednou pro vždy (nechápejte to špatně, mám namysli práci o vietnamské migraci), práci odevzdala a obhájila, a že jóga byla ještě daleko a nebe nad Mostarem modrožluté, šla jsem se projít,...

A když na mě pak cestou z centra vykoukla zpoza mraků duha, nemohla jsem ji hledáčkem foťáku minout,..
Jóga byla osvěžující. Klouby praštěly o sto šest, tukové polštářky(-ře) se prohybaly a těšily se na své rozpuštění, dech se klidnil a den byl ještě příjemnější,.. a že nebylo co napráci, zašli jsme se Srdjanem do Merkatoru pro čerstvé červené grapefruity a zázvor, bambusové kousky na bollywoodskou večeři, co se koná zítra pod vedením mistra kuchařského Tobiho, pro rýžové chlebíčky, mandarinky a mýdlo.

A když bylo nakouopeno, zalezli si všichni hezky do postýlek a spali, a spali, a spali. A vzbudili se tak akorát na večeři, na dopsání blogového článku, než mamka s taťkou dorazí z Liberce domů, a na zahájení slavnostního prvního volého večera za uplynulý půlrok. :)
Jdu se tedy odpojit, ale slibuji, budu tu brzo zas, ty dva měsíce vám přece musím vynahradit. Toužím po jakémkoliv komentáři, nebo znaku, že tehle blog není jen marně povlávajícím kusem prádla přikolíčkovaným k internetové šňůře!
Nicméně - kdyby vám náhodou má internetová přítomnost chyběla, podívejte se na http://spongebiscuit-in-english.tumblr.com/ ! Káťa a spol mě přemluvili, abych se navzdory svéu všeobecnému internetovému odpojování přihlásila do sítě Tumblr a založila si tam blog číslo dvě, tentokrát v angličtině, pro případ, že čas se v červenci nezastaví a my se přeci jenom rozjedeme do jiných koutů Evropy a Států,.. co kdyby, že? Ještě jsem se nerozmyslela, jak ten nový závazek pojmu - jestli osobně, odosobněně, nebo neutrálně,.. čili, prozatím se můžete těšit na odkazy na fotky, které mi něco říkají, báječné video Armstrongova Zázračného Světa ve stínech a občasné poznámky, pozdrav, či důležitou větu, co vysílám do anglického kyberprostoru,.. Tak.
Posílám velikou pusu, (jo, i tobě, zdá se, že jsem, jak detoxikace postupuje, srdečnější a dobrotivější :-P) !
:-*
K.

Dartmouth '14 ! :-D

http://www.dartmouth.edu/~news/releases/2009/12/09.html

http://www.dartmouth.edu/~news/releases/2009/08/21.html

Pořád tomu nějak nemůžu uvěřit,... Jedna má třetina je neskutečně šťastná, druhá třetina se strachuje o Financial Aid (stipendium), se kterou se ještě budu muset prát, a má třetí třetina je smutná, že teda do těch států asi vážně jednou odletím,..
Dneska se výsledek dozví Káťa z Columbia Uni., zítra Anička z Wellesley a Srdjan z Brownu, a příětí týden druhá Katka z Yale Uni. .. Nějak mi to brání poskakovat kolem a vykřikovat náhodné fakty o Dartmouthu a pištět a radovat se, jsem kvůli jejich výsledkům o něco víc nervózní než jsem byla v úterý večer (při přihlašování se do databáze jsem si byla naprosto jistá, že uvnitř bude něco jako: Je nám líto,..)..takže palce držte dál, ano? O něco výš je překvapení, které mi Káťa s Aničkou poskládaly vedle postele,.. /krom srdíčka už je fuč/,..
Posílám pusu a na vás všechny se těším už za,..DESET dní!!!
:-*
K.

Zítra

Ahoj :)
V tomhle stavu bych pravdepodobne nemela nic psat, natoz na blok (hrnecek rakiji udela sve) .-- ale co :) At uz me zitra z Dartmouthu prijde cokoliv, tohle bude hezla vzpominka na muj stav, kdy jedna cast me stale jeste doufa, ze je preci jen nejaka sance .. ze by me mohli vzit?
Pavdepodobne tohle hnez rano smazu,..anebo ne,.. to se uvidi... dobrou noc! :-*
K.
aaaaa.....

Autobusem do Beogradu

Tak se tu pode mnou všechno houpe a vrže a chrastí a písmenka se mi tím pádem všechna pletou jedno přes druhé,.. Před necelou půlhodinkou jsem nasedla do autobusu směrem Beograd, ano, nápisu na čelním skle autobusu jsem ještě dokázala porozumět, ale v Srbské cyrilici se dozajista poztrácím,… Nicméně, abych dostála své tradici vyprávění pozpátku, povím vám, co že se v Mostaru a blízkém okolí dělo v minulých pár týdnech, jelikož mám pocit, že moje blogové záznamy se svojí informativností blížily nule
Nejprve nám oznámili, že říjen a listopad jsou vražedné měsíce. Že prý noc se stane dnem a den nocí a občas noc nepřijde,.. a že se nejedná ani o Apokalypsu, který si o pár let pospíšila, ani o konec řádu světa, ale o termíny IB prací a přihlášek na univerzity. A tak jsme vybírali a přebírali, abychom si to nakonec přece jenom rozmysleli a začali znovu, psali jsme si do diářů donekonečna ty samé nápisy a v duchu jsme tipovali, kolik takových upomínek ještě sami sobě budeme muset napsat než bude hotovo,.. Možná to zní, jako kdyby to celé už bylo za námi, ale právě naopak, .jen si zrovna kodrcám autobusem na prázdniny a tak školu a záležitosti s ní spojené házím velkým obloukem za hlavu :)
Právě sjíždíme serpentinami z vysoké hory nad krásně osvětlené město, o němž nemám ani ponětí jak se jmenuje. Už je to totiž tady – písmenka, která nedovedu rozluštit.. Ale to jen mimochodem –
Krom všemožných esejí a formulářů jsme se samozřejmě v čase (který jsme neměli) zabývali i věcmi kreativními. Naše vokální skupina, kterou se pokouším vést, nakonec asi nebude až tak úplně vokální, jelikož jsem selhala co se týká tolerance a nadšení pro hrůzu – děláme tedy prakticky divadlo a já se snažím vymýšlet různé hlasové hry a cvičení, aby to nebylo tak úplně divadlo, když už jsme ta vokální skupina,.. A ve výsledku si nejsem vůbec jistá, že perfekcionismus je věc obecně prospěšná…. Co se týká pořádné hudby, náš zlatý pan ředitel nám dohodnul odborné vedení v takzvaném Pavarotti centru, kde dvakrát týdně zkoušíme po nocích, co jsme si vybájili – trénujeme na „Vánoční koncert“, oslavu konce semestru. Tahle sláva se bude konat 17. Prosice a 18. Večder tramtadadaaaa, překvápko, Kája po téměř 5 měsících po dvou klasických kouscích z Brittena a Come away with me od Norah Jones zamíří domů! :)
Co se domova týká, ten letošní podzim je o dost jiný než podzim minulý. Mám namysli zejména svoje těšení se domů a vůbec představu mne v Praze,.. Vloni to těšení domů bylo daleko víc na povrchu, připadalo mi, jako bych jednoduše na nějakém táboře zůstala o pár měsíců víc, než bylo původně v plánu a až přijedu domů, zařadím se do starého rytmu a tak dál,.. v druhém semestru to bylo celkem podobné, navíc jsem začala Mostar vnímat jako své druhé „doma“ a to stýskání se mi vracelo jen občas,.. ale tenhle podzim je všechno jinak. Nikdy jsem se tak, jako teď domů netěšila, a nikdy jsem se toho tolik jako teď nebála. Je to někde hloub ve mně, chtěla bych být doma daleko intenzivněji než jindy,.. a na druhou stranu si uvědomuju, jak odesílám esej za esejí, formulář za formulářem, přihlášku za přihláškou, že už asi nikdy doma nebudu úplně doma, vždycky už víc jako host,.. a je mi to tak líto! Předpokládám, že tohle se prostě jednou muselo stát, ale že by to přišlo už tak brzy? A třeba si jen dělám zbytečné starosti a zapadnu do svého zeleného malého pokojíku a vůbec, domů, naprosto hladce… :)

Přiznám se, už jsem v Bělehradě víc než 24 hodin. Kodrcání mne ukolébalo do neklidného transu, brnící noha sem, brnící zápěstí tam, převrácené auto v mlze na silnici před námi, krásný měsíc tvořící svatozář té černé kupě hory na obzoru, občas světlo osamělé chaloupky na vedlejší stráni a nádherné, úplně černé nebe s hvězdami nejzářivějšími, co jsem kdy viděla. Po ránu bylo v městě krásně smogovito, hluk centra mi připomínal Prahu a v parku u autobusového nádraží se to míhalo lidmi spěchajícími sem a tam, tak, jak to má být. Jsem zase tak ráda ve městě! :-) Rozloučily jsme se (Já, Katarina a Anička) s Isabelle (Holandsko), která se vydala do Bělehradu na vlastní pěst, s přespáním u kamaráda přes CoachSurfing ( pokud neznáte, okoukněte! WWW.coachsurfing.com –kdykoliv, kdekoliv, u kohokoliv zdarma a s průvodcem domorodcem) a pak už jsme se bílým fordem ŠKODA vezly do Nového Belegradu, na druhý břeh Sávy, tam, kde bydlí Káťa…
Prvním dnem si s námi můžete projít skrze fotky na rajčeti: www.spongebiscuit.rajce.net) a druhý je teprve v plankách :).. jsme zvané na oběd k babičce, což si nejsem jistá, že po domácím kozím sýru a pršutu k snídani zvládnu, ale rozhodně se těším !
Posílám obrovskou pusu všem do jednoho a moc se na vás těším! :) K.


Po červených jablkách v cukru

Všechny tři nad Bělehradem

9. Den Týdne

Dobré ráno :)
Jsou téměř 4 hodiny ráno, já se chystám jít spát,.. jen mě napadlo, že je tu iž delší dobu pusto prázdno a tak si dovolím následující:
1. Upozornit na nové fotky na Rajčeti - Bětka mě přijela navštívit a společně jsme pak zkoumaly Sarajevo :)
2. Pochlubit se, že pro zítřek mi Firefox (ANOO! Sláva Nazdar, Smrt Windows Exploreru!) zvěstuje 21°C Jasno,.. a v Mostarském OBI prodávají vánoční koule. Pche,..
3. Poskytnout vzorek své maturitní eseje ze zeměpisu, téma "What are the past and current trends of Vietnamese migration into the Czech Republic and to what extend are the pull factors of the Lee's theory real in case of the Vietnamese migrants?" aneb "Jaké jsou současné a minulé trendy vietnamské migrace do ČR a do jaké míry jsou push-pull (faktory přitažlovosti a odpzdivosti jednotlivých míst) faktory naplněny v realitě Vietnamské migrace do ČR?" a nebo nějak podobně, prozatím je ta otázka směsicí slov v náhodném pořadí, konečná verze ale zřejmě nebude natolik odlišná,..No a tak to je ONO, to je jeden z nejméně 15 důvodů, proč jsem ..řekněme,...ehm,..mírně ve stresu :-)

Tenhle set jsem si zálohovala, jelikož můj Word má specielní zálibu v přehazování okýnek, kam se mu zachce...:



4. Popřát vám dobrou noc, dobré ráno, pěkný podzim, zimu, jaro i léto a hezký zítřek! :-*
K.

Tajnosti

S nohama nahoře, a poetickou náladou, nezřídka přerušovanou výbuchem pláče nahrazeným smíchem hned vzápětí si prohlížím nové pohledy na www.postsecret.blogspot.com ... Několik z nich jsem pro vás vybrala a (NELEGÁLNĚ!- jako obvykle) přidala pod tenhle článek.. Jistý pán ve státech už pěkných pár let místo poštovní schránky provozuje poštovní garáž, jelikož mu týdně chodí tisíce pohledů s tajnostmi z celého světa.. a v neděli ráno si můžeme, my ostatní, zkusit najít to svoje tajemství na jeho blogu.. a třeba se zasmát, nebo zůstat zaraženě koukat,.. Co je na tom vlastně tak fascinujícího? Že si kdosi, neznámý anonym, každé ráno vytahává nudle z nosu manželčinýma kleštičkama na obočí? Či pikantní tajemství cizích vztahů, smutně zoufalá vyznání a povzdechy, tajemné vzkazy, jednoduše geniální postřehy,.. Prý vyšly už 3 takové knížky, které se v žebříčcích prodeje umísťují na horních příčkách.. a náhodný kolemjdoucí v knihkupectví občas najde tajemství zcela originální, to jak kdosi poslal svojí zprávu do světa jiným způsobem..
Což takhle poslat si taky navzájem svá tajemství? Jen mezi námi?
Co se týká života na výsluní Bosenské rokliny, mám se fajn.. za týden mám deadline pro odeslání přihlášky na Dartmouth College, moji finální volbu.. (ach ano, ..už ZAS jsem ji vyměnila..), tak mírně nemírně vyšiluju s formuláři a esejemi, doporučujícími dopisy a všemi možnými ostatními daty... a chtěla jsem být veřejně neskutečně vděčná Taťkovi, který mi s tím vším ohromně pomáhá..mám skoro pocit, že by si zasloužil se tam dostat on a ne já.. :-) DÍKY! :-*
Od zítřejšího rána máme polo-podzimní prázdniny, do školy se nahrneme zas až ve středu.. půvoně jsem se chtěla vydat směrem na Bělehrad, nicméně vzhledem k tomu, že mám tolik co dělat (význam slova prázdniny se mírně pozměnil poté, co není vyjímečné nejít do školy, aby byl čas na školní práce..) a za týden dorazí Bětka (HURÁ, HURÁ, HURÁ!), výlet se odkládá na konec listopadu, kdy máme další několikadenní prázdniny... Teď je Sušac podivně opuštěně tichý.. zítra se stěhuju do druhé residence, kde budeme my, zbylíci, přežívat volno všichni pospolu..
Dny mi plynou jeden za třetím a ty dva za pátým rychleji než tryskovou rychlostí a čím dál častěji se mi na mysli objevuje myšlenka, že už to nepotrvá tak dlouho a budu se s tu muset poklonit a rozloučit, .. Pod svým Monetovým deštníkem s větrným mlýnem (co má podle mamky zcela babičkovské barvy, ale dle mého názoru je naprosto DOKONALÝ) chodím Mostarem sem a tam.. a snažím se vyhnout Niagárám na schodech, Kaspickému moři před školou a bažinám Nicoty (na křídlech Sušacké kočky Falko) před kantýnou,.. a každý lkámen tu pro mě má svoji vzpomínku. A tak si říkám, že jakmile se mi vybaví do jedné i ta poslední, je čas jít.. Jde jenom o pár měsíců, co to je? 24 hodin, 24x60 minut, .. neustále.. jsem mezi všemi a vším a být najednou sama je strašlivě podivné. A tak si říkám, že byh měla jít zase dál.. a půjdu :-)

Posílám velikou pusu ! :-*
K.


"Konečně jsem se usmířil/a s faktem, že tajemství jsou NUTNÁ."



"Kažý kdo mě znal před 11/9 věří, že jsem mrtvý/á "



"Obvykle mi chybí tahle malá holčička,..jejíž sny neměly hranice, která věřila ve svět, kde je vše možné, srdcem, které bylo plné a neponičené"


Občas, když už zdánlivě spím, nechávám stále jedno oko otevřené. Co kdyby.. Moje plyšová zvířátka ožila.


"Jeden z těchto muž je otcem. Platí mi HODNĚ, aby to zůstalo tajemstvím!"


"
"Když je něco těžký, vzdám to a a dám si něco na zub..."