Kozí mléko

Tak máme sedmého března, já mám zase zásadní blogovací skluz, v Mostaru nám mrzne, nad hlavou modro a asi se nám porouchalo topení, jelikožjá ho neustále schazuju z polohy svislé v polohu ležatou, ztratil se mi zeleně puntikovasný hrnek, je na něj vypsaná odměna a kdo ho vzal ať si mě nepřeje, za týden zouhle dobou budu vylezlá z vlaku na nádraží v Istanbulu, kam jedeme na projektový týden natáčet dokument, před týdnem jsme měli prodloužený víkend, který nehorázně propršel a tak ze všech výletovacích plánů sešlo, a ještě před týdnem jsme měli italskou návštěvu - přijeli se na nás podívat z Italského UWC v Duinu :) V pokojíku jsem měla českou prvačku Terku, a bylo to celkově moc fajn,.. Taky přišel a zase nás opustil 14. únor, letos v uchu čínském - vycházel totiž přesně na nový činský rok, a tak jsme ho oslavili výrobou čísnkých přání:

No ale to už je relativně dávno, a tak zpátky do přítomnosti! :-)
Dneska ráno jsme se s Aničkou vydaly na malý výlet, jelikož Mostar je obklopený krásnými kopci a my na žádném kromě toho hlavího s Křížem ještě nebyly,.. Původně to měla být cesta do Ortodoxního kostela za knězem, se kterým jsme měly domluvené interview (onen Istanbulský-Mostarský dokument srovnává životy náboženských menšín v obou městech), jenže jak se ukázalo, náš kameraman se nestihnul včas vrátit se Splitu s zvukař se včera společensky unavil a odmítal vylézt z postele,.. no a protože sluníčko krásně svítilo a uši jsme měly zmrzlé jen z cesty pro snídani, skočily jsme si na půdu pro foťák, čepice a rukavice a vyrazily jsme,..
.. původně jsme měly v plánu vylézt až k jakési stavbě, která na nás kouká při výhledu z okna Sušacu, ale pak jsme našly jedno z nejhezčích míst, co jsme kdy v Mostaru viděly,,..

Bylo tam skoro úplné ticho, jenom vítr hulákal a výhled byl parádní, i když na fotkách je zvětšiny rozmazaný :(
No a jelikož jsme ráno narazily jen na zamčené dveře do kantýny a lezením do kopce a z kopce nám vyhládlo, zaskočily jsme si do nedalekého obchůdku pro něco k snědku. Něco k snědku se tedy pak obrátilo v pasterizované kozí mléko, ale stálo to za to! nejdřív chutná jako obyčejné teplé kraví, jemně voní a je celkově spíš nezajímavé, jenže pak do smyslového centra dorazí zpráva o druhé vlně chuti a ta už je fantasticky kozí, trošku jako ten smradlavý vnitřek typických kozích sýrů, jaké jsem jedla ve Francii,.. ňamka! :)

No a teď se snažím se posbírat a neumřít hlady, musím ještě odpovědět na dva emaily (jsem poslední dobou strašlivě nezodpovědná co se odpovídání a blogování týče) a vrhnout se na biológii (záznamy a analýzy laborek), kterou až odevzdám, tak budu absolutně konečně finálně nevratně hotová se všema esejema pro IB! :) TŘÍKRÁT HURÁÁÁÁ! (už to došlo do takových extrémů, že když jsem včera měla konečný termín (deadline,.. a potomhle bychom byli opravdu dead) na práci ze zeměpisu, seděla jsem v pátek večer na balkónku klubu, kde probíhal rockový koncert, a ťukala si cosi na klávesnici počítače, při ruce kalkulačku a hordu papírů, tři prázdné šálky kávy, obal od sýra a ohryzek od jabka. :-D )A s tím je KONEC!:-) Ale na druhou stranu, kdosi spočítal, že do konce naší střední nám zbívá jen 20 školních dnů a to je setsakramentsky malé číslo,.. Maturita trvá 4 týdny, projektový týden jeden, týden máme Velikonoce (jsem pozvaná do Chorvatska k Aničce domů), týden studijní volno a je to fuč! Na jednu stranu mi to připadá správné, zkrátka už se muisíme posunout někam dál, a na druhou stranu strašně předčasné, vlastně jsme stihli jenom zlomek toho, co jsme plánovali,.. a tak to asi zůstane. Na melancholii je ještě brzo, a tak mne omluvte, půjdu se vrátit do reality (na oběd, juchuuu)!
Posílám pusu!
K.
PS: Zarazilo mě, že Blogspot datuje tenhle příspěvek ještě do února, psala jsem ho dnes, sedmého března kolem poledne :) I ten čas je podezřelý,.. musím se trošku pohrabat v nastavení,..

Zpět v kyberprostoru

Ahoj,
vítej zpátky u pravidelných procházek zelenými puntíky! Stručně řečeno, dvouměsíční pauza se sice neomlouvá, nicméně dá se na ni lehce navázat :)
Má kybernetická existence právě prochází zkouškou dospělosti. Režim Dobré ráno-notebook-škola-notebook-škola-notebook-škola-notebook-večeře-notebook-dobrou noC je v současnosti podroben rekonstrukci a výsledkem má být spousta volného času, méně bolavých hlav a očí, více smysluplných konverzací, méně frustrace (to když se při páté návštěvě Facebooku od té první stále nic nezměnilo), žití reaitou a ne sny v podobě jedniček a nul, zbavení se několika závislostí typu je online? co si říct? , dalších pár typu podívějme se, co si kdo nového napsal na blog a nakonec odproštění se od světa absolutně nejrychlejších zpráv s nejaktuálnějšími detaily a v nejlepším rozlišení, to vše ve vašem internetovém prohížeči! Tak. :) A ŽIVOT začíná! (což mě přivádí na myšlenku, jak jimé muselo UWC být bez internetu,..)
Na obrázku nade mnou je jeden z kontrastů, kterých je Mostar plný,.. nejluxusnější hotel ve městě jen pár centimetrů od skládky a dvorku se špalkem na dřevo,.. Trápí mě taky představa, že namísto ooho architektonického skvostu na obrázku o něco níž vyroste cosi podobnéhom jako vyrostlo vedle něho,.. ach, ta rakouskouherská naivita!

A jinak se mi daří dobře. Vážně. :) I když se v noci stále ještě budím deštěm, co běhá po naší plechové střeše, dny jsou veselé, slunečné (alespoň zevnitř) a vyčerpávající, takže déšť má malou šanci mi nějak výrazně překazit vzácné sny. Včera jsme (halleluja!) odložili pera a přestali psát u poslední zkoušky maturity nanečisto. Uff. 12 zkoušek v průběhu deseti dní není zase tak hrozné, jak jsem si to představovala (ale pozor, výsledky ještě nejsou známy, a tak bych neměla říkat hop,...). bez jakéhokoliv času na přípravu mám víceméně u většiny předmětů celkem dobrý pocit,.. A teď? Teď jsem v RÁJI! Žádné zkoušky v dohledu, žádné práce na dokončení, žádné systémy referencování, PUSTO PRÁZDNO. A tak jsem ráno vstala, to abych se vypořádala s vietnamci jednou pro vždy (nechápejte to špatně, mám namysli práci o vietnamské migraci), práci odevzdala a obhájila, a že jóga byla ještě daleko a nebe nad Mostarem modrožluté, šla jsem se projít,...

A když na mě pak cestou z centra vykoukla zpoza mraků duha, nemohla jsem ji hledáčkem foťáku minout,..
Jóga byla osvěžující. Klouby praštěly o sto šest, tukové polštářky(-ře) se prohybaly a těšily se na své rozpuštění, dech se klidnil a den byl ještě příjemnější,.. a že nebylo co napráci, zašli jsme se Srdjanem do Merkatoru pro čerstvé červené grapefruity a zázvor, bambusové kousky na bollywoodskou večeři, co se koná zítra pod vedením mistra kuchařského Tobiho, pro rýžové chlebíčky, mandarinky a mýdlo.

A když bylo nakouopeno, zalezli si všichni hezky do postýlek a spali, a spali, a spali. A vzbudili se tak akorát na večeři, na dopsání blogového článku, než mamka s taťkou dorazí z Liberce domů, a na zahájení slavnostního prvního volého večera za uplynulý půlrok. :)
Jdu se tedy odpojit, ale slibuji, budu tu brzo zas, ty dva měsíce vám přece musím vynahradit. Toužím po jakémkoliv komentáři, nebo znaku, že tehle blog není jen marně povlávajícím kusem prádla přikolíčkovaným k internetové šňůře!
Nicméně - kdyby vám náhodou má internetová přítomnost chyběla, podívejte se na http://spongebiscuit-in-english.tumblr.com/ ! Káťa a spol mě přemluvili, abych se navzdory svéu všeobecnému internetovému odpojování přihlásila do sítě Tumblr a založila si tam blog číslo dvě, tentokrát v angličtině, pro případ, že čas se v červenci nezastaví a my se přeci jenom rozjedeme do jiných koutů Evropy a Států,.. co kdyby, že? Ještě jsem se nerozmyslela, jak ten nový závazek pojmu - jestli osobně, odosobněně, nebo neutrálně,.. čili, prozatím se můžete těšit na odkazy na fotky, které mi něco říkají, báječné video Armstrongova Zázračného Světa ve stínech a občasné poznámky, pozdrav, či důležitou větu, co vysílám do anglického kyberprostoru,.. Tak.
Posílám velikou pusu, (jo, i tobě, zdá se, že jsem, jak detoxikace postupuje, srdečnější a dobrotivější :-P) !
:-*
K.