Sněží (lo) !

Sněžilo. :-) aano! V Mostaru, kde podle některýh přece VŮBEC nesněží, nebo taky JEDNOU ZA PADESÁT LET, podle o trošku nudnějších ale o to pravdivějších zdrojů to bylo naposledy před OSMI LETY. Nicméně letos budou muset všechny rekordy anulovat, letos se totiž ten sněhový poprašek prvně držel na zemi víc jak dva dny (způsobujíc kalamitu) a k tomu se přidala čerstvá bríza, která jakýkoliv pobyt venku hodně znepříjemňovala.. Nicméně to nám nezabránilo si užívat bitev a podobných potrhlostí, jak to šlo.. Párkrát jsme trefili profesory přímo mezi oči, když vcházeli do třídy a my byli oslepeni sněhem hozeným mezi naše oči, a tak jsme jedonuše pálili na cokoliv, co se pohybovalo.. Nicméně přežili jsme s humorem, afričani poprvé slyšeli, jak to báječně křupe a tak vůbec, bylo to fajn,... Jenže po zimě přišlo jaro a s ním obleva.. Dneska jsme se s Aničkou nejmíň půl hodinky koupaly ve sluníčku (anglicky sunbathing ) a prohřívaly zmrzlé kosti a kůstky (i ty nejzaizolovanější), jelikož Sušac je zřejmě na sníh a jevy s ním spojené alergický a systematicky odmítá do basementu, kde mám postýlku, dodávat elekrický proud ( Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zavezen E-le-ktri-cký prooud, ... málem tak to tu vypadá, když se to snaží zas nahodit) a tak nejen že se nemyjeme :-D ale v noci drkotáme zubama a spíme od 6 do 6, jelikož mezi se nic jiného dělat nedá... Třeba dneska jsem vylezla až na půdu, kde byla největší pravděpodobnost nalezení světla a volného stolu a židle, abych si přečetla něco o vzestupu Nacismu... Zítra mám další písemku. Myslím, že už nemá vůbec cenu se zmiňovat o všem, jelikož je toho teď vážně až nad komín, ... Ale výsledky se mi celkem zamlouvají - z matiky jsem dneska dostala navrácený papír s podivnými znaky, které my byly přeloženy jako plný počet, čili 26/26 :-) a z Biologie minulého týdne mám také za 7, tuším 21/24 bodů, z esejovitého testu z history (X esej, kterou ještě ohodnocenou nemám) mám za 6, z geography taky jeden plny pocet a dalsi sedmicka, a ..a...a........ jsem teď něco jako pilná studentka, ale moc mi ta role nesedne, pořád se musím ošívat a to se pak má kdo co divit, že jsem z toho unavená..
Chtěla jsem toho napsat spoustu, protože jsme vás poslední dobou parádně zanedbávala.. ale teď už mě nenapadá... aaaaa... tancování! ASi před 3 týdny nám sem přijela mladá američanka jakéhosi mnou nezapomatovaného jména (ale je skvělá, to stačí, ne?), že s námi, stejně jako vloni s našimi druháky, nacvičí závěrečný ceremoniál.. Jenže to bere pěkně ztuha od začátků, takže baletní pozice (abych vás neuvedla v omyl - JÁ v baletních pozicích :-P), skoky, kroky.. apod. A to jsem, prosím, ve skupině "pokročilých" tanečníků... Nicméně se musím pochlubit, že si tam nepřipadám špatně :-), bála jsem se... Minulý týden už nám pouštěla hudbu toho Výsledku a učila nás první kroky... je to něco ve stylu jazz-dance, všem se nám to líbí a všichni si do jednoho představujeme, že by to teoreticky šlo, dvakrát zpomalené... :-D Tak uvidíme zítra.. a když už jsme u toho pohybu, mám velkou NOVINKU! Nebudete mi věřit. No vážně, nebudete. Protože já a běhání prostě nejdou dohromady, tedy..lépe řečeno nevynuceneé, zcela dobrovolné nedělní běhání.. ... ...(teď vám to šrotuje...) .... ANO! Představujeme vám zcela novou K.K. Tancuje, běhá, cvičí jógu, :-D jen to na ní zatím má pravděpodobně opační než redukční efekt.. ať dělá, co dělá (viz, běhání), kyne a kyne. Ještě že v Mostaru nemá váhu, zato vizi, že v létě se to spraví. (snad.)..
Takže sportující ale kynoucí kája knedlíček (snědlajsemceledvesiskybramborovehoknedlika zajedenvecer priznavambezmuceni) vás zdraví, posílá kynoucí (yeast anaerobic respiration produces 2ATP's and CO2) pusu! :-* (což znamená, že je pořád větší a větší, tak rychle, ať vás nezavalý... Ý.)
PS_ Kouknete se zase jednou na fotky, tyhle sněhové jsou po dlouhé době docela pěkné..

Domeček z karet

Předevčírem jsem dostala onen balíček s knížkou. Napsala ji Isabele Allende, chilská spisovatelka. Jmenuje se Dům Duchů a je to jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla... možná není ničím zvláštní, ale jako poslední dobou hodně věcí ve mě vzbuzuje sinou nervozitu z nestability všeho kolem. Všeho, o čem jsem kdy byla přesvědčená, že má pevné kamenné základy. Bylo to tak vždycky a my jen vyrostli v takové době, že teprve nyní přichází čas si to uvědomit? Nemělo to být spíš naopak? Měla bych to brát jako výzvu, nebo jako fakt?

I hoped in lazy sundaying, instead of it I have active raindaying...*

*(Doufala jsem, že si užiju lenošivou neděli - doslovně slunečný den- a místo toho tu mám zas deštivý den plný práce. )

Vím, že je první únorový týden a že déšť je něco, s čím tu v Mostaru jednoduše musím počítat. Jenže o pár dnů zpátky krásně zářilo a hřálo sluníčko, ptáčci prozpěvovali, tráva se zelenala.. a Dženan (profesor na hist.) nám ještě nabulíkoval, že prý takhle už to zůstane, zima je pryč, hurá do sandálů! A tak jsem se rozhodla nekupovat si deštník, ... Kap, kap.. Je "ne"děle ráno a jako hudební doprovod mi tu vyhrává Tijanino chrápání a zpoza otevřeného okna vodopád z okapu. Řekněme, že se mi nechtělo otevírat žádnou knížku, sešit nebo čistý list ve wordu, a tak jsem otevřela okénko na boggerovi, abych se vám zase jednou vyzpovídala. Minulý týden to bylo kapku odbyté, uznávám. Takže:

Povídala jsem vám už o tom, že minulý týden byl týdnem Africko-Asijským? Ne? Celá naše knihovna byla vyzdobena vlajkami a plakáty, jenom o vlásek mi unikla africká party a co mi neuniklo, byla závěrečná akce, HOSTINA doprovázená prezentacemi a spoustou, spoustou jídla.. Bylo zvláštní mít na jednom plastovém talířku smíchané dobroty z Hong-kongu a Swazijska dohromady :-). Hodlám na rajče v nejbližší době přihodit pár fotografií, jen co jich ještě několik udělám, aby to tam bylo všechno hezky pohromadě.. Zatím na ochutnávku Evers v tradičním oblečku.. :-) Moc jí to slušelo... A mám teď naléhavou potřebu se jet podívat do Tádjikistánu,.. :-) Vrcholem celého večera se stal Mfundi, který se odvážil se obléknout do tradičního Swazijského oblečku /i když tou sukní jsem si nebyla jistá, ale chápala jsem ji.. na ní měl jen zvláštně tvarované pruhy kůže zavěšené zpředu a zezadu... :-D Nějak se mi nepovedlo si ho hezky vyfotit, tak přidávám nepovedený obrázek v naději, že mé fotografické neumění bude přebito Mfundiho kostýmem :-) Nicméně, ta fotka je teď zcela pamáíteční, řekla bych, že je totiž jednou z mála, která zachycuje naše slavné hodiny, visící v místnosti, kde se obvykle tráví volné hodiny, přestávky apod. Co je nan nich tak zvláštního? Šly zpožděně o minimálně 10 minut a než začalo být poderželé, proč najednou tolik lidí chodí pozdě, uběhlo hezkých 14 dní.. Hodiny si ani po výměně baterek a několikerech seřízeních nedaly říct a tak na jejich místě teď visí hodiny zcela nové, přesné a VELKÉ.
No a když už jsme u toho, tady je Michelle Yang-Chi v jejích překrásných šatech a Lara z Holandska, které náramně chutnalo...

Ještě než jsme se vydali ochutnávat, co ukuchtili ostatní, pokoušeli jsme se zase o něco vlastného, mezinárodního.. Tentokrát nám to vážně nevyšlo... :-D Měly to být jakési italské sušenky, jenže záhy se objevil nepřekonatelný problém: (vlastně ani nevím, kdo to pak uklízel...) :-D

No, tohle byl výcuc z jedné vzdálené soboty (připadá mi totiž, jako bych tu byla zase věky..), tak jen v rychlosti shrnu, co se semlelo dalšího.. Krom velké spousty kontrolních písemek, ve kterých jsem bohudík snad celkem obstála, se zaměstnávám(e) ještě stále záchranou školy.. Napsala jsem pár dalších dopisů, jeden do EU parlamentu - s odezvou! Organisujeme petici, píšeme články pro tisk a všechno to konsultujeme spolu, s řiditelem, s komisí v Sarajevu, snažíme se o koordinaci s bývalými studenty, co se nám snaží pomoct zvenčí apod., je toho dost... No a pak se ještě snažíme někdy spát a jíst a pokud možno se bavit.. :-) A tak jsem včera s Riikkou viděla The Sound of Music, Za zvuků hudby (? - tím českým názvem si nejsem úplně jistá..) a předtím ještě film o velkém CHE Guevarovi, který mi do hlavy zasel další otázky, na něž jsem pak našla odpovědi, které mě, popravdě řečeno, vůbec neuklidnily.. jsem vážně zvědavá, jak to tady na světě bude vypadat za dalších 20 let.. (mimochodem, v Historii právě probíráme velkou krizi 30' let a její následky, což taky člověku nepřidá..)..

A teď, po vyčerpávajícím lovení slov v nejzažším koutku mé zaneprázdněné dutiny mozkové se rozloučím.. ano, tentokrát to bylo literárně zcela o ničem, tudíž si važte toho, že jsem psala jen a jen pro vás :-) Posílám :-* z Mostaru, ahoj!K.

Nad Komínem

Někde vysoko nad Komínem s velkým "K" se nachází (hrubým odhadem, konec v nekonečnu...) čistý vzduch a pár pěkných dlouhých snů... Mám toho totiž teď nejen nad strop, ale i nad půdu. střechu a komín, s velkým "K". Připadá mi, jako bych do Mostaru dorazila už před měsícem, nebo dvěma.. že prý teprve před týdnem? Nevídáno. A tak se zprostřed pauzy mezi peptidovými a glykosidickými můstky kondenzace di či polysacharidů a proteinů ozývám, abych se vymanila z vaší představy mrtvého brouka. Jsem totiž velice, převelice čiperný hmyz, možná zrovna tak, jako ten hovnivál na fotce v mém novém postelovém rohu. Přestěhovala jsem se totiž na místo Vilde, která se o Vánocích rozhodla zůstat v Norsku... A jelikož mě dneska čeká ještě pojednání o identitě a "jinakosti" ovlivňované médii na angličtinu, která mě, konečně, díky nové slečně profesorce baví, po krátkém úvodu vás zanechám rozpolcené a dychtící po pokračování a rozloučím se...
Mějte se famfárově! (Další vnik do svých zelených blogerských teček plánuju na víkend, ale nic není jisté, ani že jsou zelené.. kdo ví? )
:-*, K.