Už

Tak.. ZA PÁR MINUT odjíždím. Připrav se, Mostare!, sbohem, Praho!

Opouštění

Tenhle den bych si chtěla pamatovat. A ten po něm jakbysmet. A ten další ještě k tomu. Soustředění v Žihli bylo po řád tak daleko, a když bylo náhle po něm, přijela chata. Nebo spíš my do ní. A teď pod mým notebookem s 90% naplněnou baterií hučí koleje a pražce, uháníme setrvačností společně s vlakovou soupravou směrem ku Praze. O pravou lopatku mi spící Martina opírá hlavu a Bětka klimbá hned na protější sedačce. Mám je ráda. V bytě v Praze bude prázdno, ticho a nepořádek. A taky tam na mě zcela jistě už netrpělivě čeká můj hnědý inkoust. Těší se, až zaplní horní rohy toho, čemu budu hnedle vzápětí říkat Diář. A možná se rozteče i po listu bělejšího papíru, aby neúprosně připomínal čas, který sice utíká po řád stejně rychle, ale zdá se být tím, kdo s velkým náskokem vyhraje zlatou medaili za sprint v Pekingu. Taška s drobnostmi ssebou se opět nebezpečně rozrostla a mám dojem, že chuť požírat stále další a další předměty ji ještě dlouho nepřejde. Chudák, netuší, že v jejím chřtánu končí ty věci jen přechodně. Přibližně za čtyři dny se pokusím, ač chirurgicky nevzdělána, provést vasektomii žaludku právě této igelitové potvoře. Snad se mi nebudou klepat ruce.

Předodjezdová věta týdne: Mám vás všechny moc ráda a ať budu kdekoliv, budu se snažit vám to připomínat :-*

pam..padam..pa..padam

Borůvkově modře

Před chvilkou jsem dočetla knihu. Tlustou, těžkou a strhující. Možná proto vám teď mám chuť naordinovat něco podobného, jen v té ekologičtější, NEpapírové formě.

.. no, a Duhovky, to je to nejaktuálnější z aktuálního, víte, takže máte přehled..

Pracuju. Co jiného o prázdninách, že? A taky jsem se rozhodla povědět vám něco víc o UWC, protože si moc dobře vzpomínám, jak jsem před rokem lovila informace, kde se dalo.. (snaha o zvýšení návštěvnosti blogu nechť zůstane pominuta). Začnu od počátku: Do PRVNÍho kola jsem měla za úkol vyplnit elektronickou přihlášku. Její součástí byly dvě eseje, jedna z nich česká ("Z ničeho se nedá dělat věda, ani z vědy ne") a jedna anglická ("How do I see my country" or "What would I like to change in my country"). Po sepsání esejí jsme se sborově vrhali do CV a povídání o aktivitách a zájmech.. V kole DRUHÉM se vše zašmodrchalo. Osobní účastí, povídáním si v angličtině i češtině, skupinovými psychologickými hrátkami, diskuzí a "testem" jsme měli za úkol se představit jako lidé otevření, přizpůsobliví, hraví, lidé, které zajímá svět kolem a lidé v něm. A hlavně jako lidé, kteří mají co přijímat a co dávat. Byla to vcelku příjemně strávená neděle :). Do TŘETÍho kola jsem šla podstatně nervóznější. Už jen sedm konkurentů!? Nejdříve to nevyšlo a pak po krutém smíření s realitou přišlo překvapení. Prý přeci jen pojedu. Do Mostaru. Do MOSTARU?!

Do Mostaru :).

...víte, že Česká republika je druhým největším vývozcem energie na světě? No ano, 70% atomové energie odchází, prodáno, pryč..TO se nám nelíbí. ...

Pracuju, už jsem zmiňovala. Poprvé "dlouhodobě". Prvně každý den, celý týden. Zajímá vás tematika biopotravin? Ano? Ne? Nevadí, zabýváme se třeba i ochranou rysů ostrovidů na Šumavě, vlků v Beskydech. Ne, my se na stromy a komíny nepoutáme. Ne, my neprojevujeme nesouhlas hladovkou. Nebojte se, my váš podpis zneužít nemůžeme. Co? Že bychom vám díky číslu účtu mohli tento vybrakovat? Vy nemáte účet ??? Nebo snad eBanka? Anděl. Anděl. Vodičkova. Chodov. I.P.Pavlova. Praha. Hnutí. Street foundraising.

Nicméně, začíná se mi stýskat. Už předem. Mám "tiché chvilky". Okamžiky, kdy vnímám jenom prázdno. Zaplní se? Nepohltí nafouknuté, naplněné, přeplněné prázdno vše kolem?

Ponejprv...

By bylo třeba si ujasnit situaci.

Tak - nebýt jisté organizace, jež se zve UWC, nenastalo by nic z toho, co se právě chystáš číst...
Loňského ledna jsem se paradoxně rozhodla, že odmaturuju v Čechách, v Praze, na GJK. Teď upřímně doufám, že se tak nestane... Padlo rozhodnutí zcela opačné a po jistých úskalích v podobě výběrového řízení jsem se dozvěděla, že další dvě léta (až na ta léta) strávím právě v Mostaru, na UWCiM. Nicméně, dnes je teprve 5.července a já dlím stále ještě za svým milým psacím stolem v Praze (viz obr.) . Avšak - pro příště.. se budu pravděpodobně buď na velké cestování již vážně, vážněji nebo nejvážněji připravovat, či dokonce budu psát rovnou z Bosny a Herzegoviny.

A právě proto nyní slavnostně zakládám tento BLOG, abych tak nastartovala svou již k úspěchu předurčenou bloggerskou kariéru :-D ...

Mějte se rádi a čtěte..protože zde, zde najdete VŠE, co k životu pravděpodobně vůbec nepotřebujete, ale pomůže vám to vyplakat se, až budete s hlubokým zármutkem vzpomínat na bývalou cokoliv, tudíž mne, a netrpělivě očekávat můj slavnostní návrat.. :-D

Bude se mi po vás stýskat.