Sušac evenings

Možná že je realita mírně rozmazaná, ale je teplá, přítulná a cítí se jako doma... A neskutečné potěšení jí působí usínat na měsícem ozářeném polštáři, pod dřevěnou výplní střechy... A možná je často nevrlá ale dozajista je jí to líto, jelikož se vpodstatě má stále skvěle. Jen to občas přežene.. (viz. čas publikace tohoto příspěvku). A taky se teší, až si za pár minut dá HORKOU vanu, jelikož letos problémy s minutovou vlažnou a půlhodinovou ledovou sprchou nemá.. A už i Káťa mluví ze spaní anglicky..
To se slovenská Katka dozvěděla svoje predicted grades (odhad závěrečných známek pro přihlášky všade možně).. a Káťa jí pomáhala utišit nával nekonečného záchvatu smíchu...
A horký chleba z pět skoků vzdálené pekárničky v kombinaci s domácí západoněmeckou marmeládou... :-)

(aneb večery v Sušacu)

Nahoru

Stoupání

Od minule se toho zase hodně změnilo. Nebo spíše se vzátilo do zajetých kolejí :-) Hlásím se opět především na Brown, ale to teď není vůbec vůbec vůbec podstatné. Stránkám v Coelhově diáři pro tento týden vévodí obrázek meditujujícího Budhy, nakreslený v hodině ToK,a taky citát : Když pouštíme z hlavy staré události a zážitky, otvírá se postupně nový prostor, nastupuje tajemná radost, rozvíjí se intuice, stáváme se odvážnějšími, víc riskujeme, děláme věci, které jsme považovali za chybné nebo správné - ale děláme je. ...
A do půdního pokojíku č. 4 se k nám nastěhoval i kaktus Slavko, co je parádní muzikant - na bodlinky vybrnkává symfonie..
Ze včerejšího večerního záměru se po Kolyovi (který sklidil bouřlivý aplaus, i když naprostá většina publika nemohla mít tušení o třetí jazykové dimenzi celého filmu, jelikož titulky překládaly češtinu i ruštinu do angličtiny bez rozdílu) odebrat včas pod povlečení (na peřinu ještě nenastal ten správný čas)se vyklubala akce úplně jiného rozměru. Tobi, vybaven krabicí indického a SríLanského koření od Namala počal v jedenáct v kuchyňce naproti pokojíku č. 4 kouzlit a vůně to byla tak omamná, že nám svázala jakékoliv další úmysly, shodila je ze scodů do sklepa a zamkla na jednadvacet otáček. A tak se hledal nejširší bod chodby, umisťovala se deka, hrotem tužky na oči se masírovala čelní Čakra a smysly pracovaly na 250%.. do pekárny se taky troška vůně musela propracovat, jelikož nám ochotně prodali čerstvý chleba o hodinu dříve, než obvykle a tak indické hostině vůbec nic nebránilo.. a plné břichy pak vyzývaly k transformaci v polštáře a tak se na chodbě půdy v Sušacu, Mostaru, Bosna a Herzegovina, zrodil Polyhuman neboli Multičlověk. Dvanáct se nás nasoukalo peden přes druhého na 3 metry čtvereční.. a zůstali jsme tak až do samotného rána, do dvou hodin po půlnoci..ve společné meditaci typu huuum huuum huuuum.. a JAK TO REZONOVALO! ...
A když vylezlo sluníčko a Káťa mi šťoucháním připomněla, že jsem zaspala budík, vydala jsem se kolmo vzhůru, nad Mostar, ke Kříži. Muslimové se přejídali, svíce Bajram Ramadan - konec měsíčního půstu, zatímco u kříže vyplazovala jazyk, aby mohla dýchat K. a další desítka chorvatů se tam auty vyvezla pro připomenutí obětí války... ironické.. Koukněte se na fotky! :-)
Před chvikou dorazil do pokoje Petr, s tím že se mu povedlo obalamutit Mercator a nakoupit na koláč a taky... /poté, co nám vygruntoval koupelnu - "Musím si vyčistit hlavu"/ třívrstvý toaletní papír,..specielně na půdu :-) Ale přestěhovat k nám se prý nechce :-( :-D ...
Zítra v 6 vyrážíme na Makarskou, tak očekávejte další příval fotek!
Posílám velikou pusu :-*
K.

Kdybych tak věděla, co že to vlastně chci..

Tak.. tak by to nebylo ono. Předpokládám, že tímhle si v určité fázi procházíme všichni. Ale že me to zaskočí tak brzy, to jsem vážně nečekala. No abych vysvětlila, o co se vlastně jedná. Za prvé mne dost děsí mé IB deadlines (uzávěrky), ty ale vpodstatě házím za hlavu (v téhle chvíli). Za druhé je tu ona věc s rokem mimo – tedy, Gap year – tedy, kam, co , jak? Rozhodla jsem se pro dobrovolničení EVS (European Voluntary Service), a tak teď trávím dlouhé večery přizpůsobováním motivačního dopisu jednotlivým projektům a nedočkavě se nemůžu dočkat jakékoliv odpovědi.. Favority jsou projekty v Lucembursku, Portugalsku a Francii, tak se ještě uvidí, .. a ta nejistota! No a aby toho nebylo moc, podávám si zároveň ještě přihlášky na univerzity. Poté, co jsem se skoro jistojistě rozhodla, že Skotsko je ta pravá volba, mne trošku vyhodilo z rovnováhy poznání, že mám šanci se dostat na Ivy League – na jednu z 5 nejlepších škol na světě, na Brown. Jenže..když euforie přešla, donesly se ke mně zprávy o vyložené ošklivosti celé Providence a nepříznivých finančních podmínkách (rozumějte, nebylo by jisté, že bych to měla zadarmo…). Chci se vzdát takovéhle možnosti jenom kvůli socialisticky „historickému“ okolí, nedostupnosti jakékoliv formy přírody a spol.? Zřejmě chci… A pak přišel spásný podnět. Jmenuje se Middlebury College. Podle některých nejlepší Liberal Arts College v US., podle některých „jen“ v nejlepší desítce. Jenže já ani netuším, za čím se vlastně honím! Proč bych se měla stresovat se žebříčky! Nicméně, tahle (co do počtu studentů) MALÁ  škola je v naprosto báječném prostředí Vermontu, blíž do Kanady než kamkoliv do civilizace ve Státech, obklopená úžasnou přírodou, vlastní své lyžařské středisko (!!!) a je jednou z 5 škol, kde mi onen bláznivě štědrý stařík Davis na školu přispěje 4x víc, než na jiné, takže je prakticky zcela zdarma.. Racionálně nejjasnější z jasných voleb, bez rozmýšlení, bez váhání, imaginárně skákající do stropu,.. jenže ten pocit tam má pořád to své ALE  … Vždyť já do té Ameriky vlastně vůbec, ale vůbec nechci! A teď raď. Včera jsme uzavřely s Aničkou a dvěma Káťama dohodu. Vánoce v New Yorku, společně.. třeba by to pak tolik nebolelo? Předpokládám, že univerzity nejsou zrovna vaše aktuální TOP téma, jenže mě už se o tom i zdá. Už ani běhat nechodím, protože místo odpočinku je to pro mě jenom dalších 12 koleček přemýšlení.. Pořád je tam v hlavě to Skotsko. Skotsko.. a já musím svoje srdce přepravit přes oceán, nebo ho ponechat v Evropě, šíleným způsobem se zadlužit, zavázat se k seriózní práci při studiu atd., .. ale byla bych doma, v Evropě… a ve stejné chvíli se rozhoduju o něčem, co nastane nejdříve za rok a půl.. hrůzná představa!
Ano, píšu více či méně z povinnosti a studu, že vás všechny doma tak strašlivě zanedbávám.. a tak šlo spíš o stať na téma co že teda z té Káji bude.. a kde. Jinak je v Mostaru skvěle, už mě pomalu přepadají i myšlenky, že ani tady to nebude trvat věčně (Díky Bohu! ?) .. mám pokojík na půdě, malinký, ale se střešním oknem a perfektní spolubydlící, Káťou z Bělehradu. … O víkendu plánujeme uspořádat rituální vítání zimy do Chorvatska (alias ano, moře, moře, dokud je teplo), a nebo se podívat do Sarajeva, kde (stydím se, stydím) jsem byla všehovšudy dvakrát a velmi povrchně, pokud nám počasí zase jednou překazí plány.. A taky jsme tu měli zemětřesení! Nechtějte to NIKDY NIKDY NIKDY zažít! (Stability mi to nepřidalo..)
Posílám obrovskou pusu a přikládám mou první bosenskou fotku, pořízenou v nočním autobuse krátce po úniku z civilizace…

Resty

Centre Pompidu.. Bětka, Martina a Charlotte odspodu :-)

:-)

Louvre.. klasika.. jenže jenom zvenčí, na pořádnou prohlídku jdeme příště

Cité de Science - nejzábavnější muzeum vědy!

Noční Bordeaux (aneb mezi druhým a třetím Aktem Monteverdiovy Korunovace Pompey v Opeře Bordeaux)

Slavnostně navráceny na Florenc

Ahoj ahoj :-)

Tak jsem po dloooouhé době zase tady, sedím nad klávesnicí s jasným záměrem - doplnit a odčinit všechny resty, které mi z dlouhého ticha vyplynuly.. aspoň doufám, že tím někomu udělám radost - vlastně už ani nevím, pro koho a jestli vůbec pro někoho píšu.. Obzvlášť teď o prázdninách, kdy jsem doma a za podmínky, že píšu česky.. což mi připomíná, že další příspěvek bude nejspíš v angličtině (v hrozné angličtině, ale přeci), to abych dala vědět těm, se kterými momentálně nejsem... ale co se vlastně za poslední 2 měsíce přihodilo? Po úspěšně zvládnutých zkouškách nám začlo na Balkáně pekelně protivné počasí, po předchozích ještě pekelnějších vedrech se z vysušeného nebe spustily vodopády a tak jsme s Aničkou v Chorvatském Gradacu, kam jsme se společně vydaly, taky pěkně zmokly.. ale užily jsme si to parádně, alespoň jsme se podívaly kolem - do Splitu, po záhadné kamenné cestičce podél pobřeží až do sousedního dalekého městečka bez zmrzliny, za 6 euro na noc jsme si připadaly jako v království, celý Gradac nám ležel u nohou, jelikož sezóna ještě nezačala a místní ochodnící a další příživnící cestovního ruchu si potřebovali na někom vyzkoušet nové, přez zimu nacvičené triky,.. za párek českých turistů, které jsme přeci jenom potkaly, jsem se NEUVĚŘITELNĚ styděla a ostentativně jsem na Aničku dál mluvila anglicky, to aby aní stín podezření nemohl na mě padnout.. no a pak bylo 5 dní pryč a cesta do Vídně a hlavně pak ta Z Vídně už vykukovala ze tmy.. Chvilku jsem utíkla aza autobusem, odvážejícím mi Aničku do Zagrebu, a když už jsem nemohla popadnout dech a mávat už ani náhodou, zamířila jsem do úplně opuštěného Sušacu. Bylo tam strašlivě smutno,.. ve druhém patře pár arabů čekalo na vísa, jenže se ještě před setměním sebrali a odešli do města, utekli mi.. a tak jsem se na úplně temné půdě octnula sama, teplá voda zase na 3 měsíce vypnutá, internet jakbysmet, světla z většiny.. a představa šíleného nočního čekání v prázdné uzavřené a nepřátelské Vídni mě dohnala k pláči. Když se přidaly křeče v žaludku, nevydržela jsem to, a napsala první HISTERICKOU smsku v životě. Stydím se za to.. Obvykle, když si něco sama vymyslím a naplánuju, tak to taky zvládnu.. mám pocit, jako bych v ten moment zklamala sama sebe, a přeze všechno logické uklidňování, že se každý na nějakém bodě své cesty jednoduše sesype a nemůže dál, mi to pořád sedí někde vzadu v koutku mysli, od té chvilky si už asi budu dávat sama na sebe lepší pozor, nebudu se moci spolehnout 100%, ale jen 99% a takové procento je obrovský rozdíl.. vždyť šlo o pár hodin čekání! A tak jsem se další den dokodrcala všemožnýma cestama (včetně těch zakázaných skrze opravované či nebezpečné úseky, ale proč by se o to řidič minibusu měl starat, že....) až do Vídně, kde na mně čekalo úžasně vyhřáté zelené berlingo s mamkou a taťkou.. no a tak jsem byla zase po nějaké době doma..

Dlouho jsem se tam ale neohřála.. ne že by nebylo teplo a tak bych utíkala (zabalila jsem si totiž veškeré teplejší oblečení do jedné nebo více z 8 (!!!) krabic, které dlí ve sklepě Musaly v Mostaru)..ale čekalo mě dobrodružství největšího kalibru - výlet do Francie! S Bětkou jsme se samy odvážně vypravily do Paříže a strávily v ní báječné 4 a půl dne.. od hádek o smyslu moderního umění ve formě sochy palce na La Defanse, po politické debaty a skvělou atmosféru nočního centra, bláznivé nápady typu vydat se podruhé za den na Výtězný oblouk v 10 hodin večer, s nohama odpadnutýma, ..ale vstup byl pro EU <25> zdarma, tak proč vlastně ne..

UAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA. Zpropadenej blogspot! Napsala jsem dlouhé dlouhatánské povídání a v momentě, kdy se mi podařilo přidat všechny fotky a publikovat, jsem si uvědomila, že většina textu chybí.. :-( Teď už nemám čas ztracená písmenka nahrazovat novýma, omlouvám se.. snad jen KOUKNĚTE SE NA FOTKY! a mějte se hezky!
PS: Tenhle šílenej server mi tu vyhazuje cosi jako "CHYBA: vaše html nelze přijmout. Tag is not closed: < div >" --- copak se tag < div > uzavírá? Pomoc!

K.

K.

Hříšnice kajícně oznamuje další prodlevu

Hola hola, spoléhaje na důvěru a přízeň své čtenářské obce, omlouvám se za nesplněný slib a opět pakujíce po nedávném vybalení všechny své svršky, odjíždím v rušném tempu tentokráte směrem na západ, přez Paříž do Bordeaux .. a to celé s Bětkou a posléze i s Martinou a Charlotte.. :-) Proto přidávám alespoň reklamu na svá najnovější alba, především ono jedno Chorvatské - před návratem do Čech jsme si s Aničkou na 4 dny zaskočily k moři a i když nám počasí zrovna 3x nepřálo, užily jsme si to báječně..Když venku prší a baterka ve foťáku ještě slabě fosforeskuje...

Split.. :-)

Brána do nebes? Na věži Diokleciánova paláce

Tentokrát se nezavážu k žádnému pevnému datu, ale po návratu z Francie (ke konci června) se pokusím vyplodit pořádné povídání.. protože povídat je o čem, ale ne kdy..
Posílám pusu, paaa :-*
K.

HOTOVO (co se letoška týká) !!!

Tramtadadaaaaaa!
S radostí se navědomost širokému okolí dává, že Kája slavnostně "Zakončila (poslední) zkoušku, přestala psát a položila pero!".. a chce se jí hroooozně spát, jelikož minulých 14 dní spala nespala, myslíce na konkrétní detaily všeho možného (od chemického vzorce aminokyselin přes průměrnou hrubou porodnost rozvojových zemí až po datum, kdy se Lloyd George konečně rozhodnul ustoupit požadavkům svého parlamentu a podepsat Versaillskou smlouvu).. no a tak slavnostně přislibuje v nejbližších dnech další záznam a ještě slavnostněji si jde lehnout v DESET HODIN!
Dobrou noc, ať vás blechy koušou celou noc. Jo, nerýmuje se to, ale mamka mi to říkala tak dlouho, až se z toho stal zvyk..
papaa
K.