Resty

Centre Pompidu.. Bětka, Martina a Charlotte odspodu :-)

:-)

Louvre.. klasika.. jenže jenom zvenčí, na pořádnou prohlídku jdeme příště

Cité de Science - nejzábavnější muzeum vědy!

Noční Bordeaux (aneb mezi druhým a třetím Aktem Monteverdiovy Korunovace Pompey v Opeře Bordeaux)

Slavnostně navráceny na Florenc

Ahoj ahoj :-)

Tak jsem po dloooouhé době zase tady, sedím nad klávesnicí s jasným záměrem - doplnit a odčinit všechny resty, které mi z dlouhého ticha vyplynuly.. aspoň doufám, že tím někomu udělám radost - vlastně už ani nevím, pro koho a jestli vůbec pro někoho píšu.. Obzvlášť teď o prázdninách, kdy jsem doma a za podmínky, že píšu česky.. což mi připomíná, že další příspěvek bude nejspíš v angličtině (v hrozné angličtině, ale přeci), to abych dala vědět těm, se kterými momentálně nejsem... ale co se vlastně za poslední 2 měsíce přihodilo? Po úspěšně zvládnutých zkouškách nám začlo na Balkáně pekelně protivné počasí, po předchozích ještě pekelnějších vedrech se z vysušeného nebe spustily vodopády a tak jsme s Aničkou v Chorvatském Gradacu, kam jsme se společně vydaly, taky pěkně zmokly.. ale užily jsme si to parádně, alespoň jsme se podívaly kolem - do Splitu, po záhadné kamenné cestičce podél pobřeží až do sousedního dalekého městečka bez zmrzliny, za 6 euro na noc jsme si připadaly jako v království, celý Gradac nám ležel u nohou, jelikož sezóna ještě nezačala a místní ochodnící a další příživnící cestovního ruchu si potřebovali na někom vyzkoušet nové, přez zimu nacvičené triky,.. za párek českých turistů, které jsme přeci jenom potkaly, jsem se NEUVĚŘITELNĚ styděla a ostentativně jsem na Aničku dál mluvila anglicky, to aby aní stín podezření nemohl na mě padnout.. no a pak bylo 5 dní pryč a cesta do Vídně a hlavně pak ta Z Vídně už vykukovala ze tmy.. Chvilku jsem utíkla aza autobusem, odvážejícím mi Aničku do Zagrebu, a když už jsem nemohla popadnout dech a mávat už ani náhodou, zamířila jsem do úplně opuštěného Sušacu. Bylo tam strašlivě smutno,.. ve druhém patře pár arabů čekalo na vísa, jenže se ještě před setměním sebrali a odešli do města, utekli mi.. a tak jsem se na úplně temné půdě octnula sama, teplá voda zase na 3 měsíce vypnutá, internet jakbysmet, světla z většiny.. a představa šíleného nočního čekání v prázdné uzavřené a nepřátelské Vídni mě dohnala k pláči. Když se přidaly křeče v žaludku, nevydržela jsem to, a napsala první HISTERICKOU smsku v životě. Stydím se za to.. Obvykle, když si něco sama vymyslím a naplánuju, tak to taky zvládnu.. mám pocit, jako bych v ten moment zklamala sama sebe, a přeze všechno logické uklidňování, že se každý na nějakém bodě své cesty jednoduše sesype a nemůže dál, mi to pořád sedí někde vzadu v koutku mysli, od té chvilky si už asi budu dávat sama na sebe lepší pozor, nebudu se moci spolehnout 100%, ale jen 99% a takové procento je obrovský rozdíl.. vždyť šlo o pár hodin čekání! A tak jsem se další den dokodrcala všemožnýma cestama (včetně těch zakázaných skrze opravované či nebezpečné úseky, ale proč by se o to řidič minibusu měl starat, že....) až do Vídně, kde na mně čekalo úžasně vyhřáté zelené berlingo s mamkou a taťkou.. no a tak jsem byla zase po nějaké době doma..

Dlouho jsem se tam ale neohřála.. ne že by nebylo teplo a tak bych utíkala (zabalila jsem si totiž veškeré teplejší oblečení do jedné nebo více z 8 (!!!) krabic, které dlí ve sklepě Musaly v Mostaru)..ale čekalo mě dobrodružství největšího kalibru - výlet do Francie! S Bětkou jsme se samy odvážně vypravily do Paříže a strávily v ní báječné 4 a půl dne.. od hádek o smyslu moderního umění ve formě sochy palce na La Defanse, po politické debaty a skvělou atmosféru nočního centra, bláznivé nápady typu vydat se podruhé za den na Výtězný oblouk v 10 hodin večer, s nohama odpadnutýma, ..ale vstup byl pro EU <25> zdarma, tak proč vlastně ne..

UAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA. Zpropadenej blogspot! Napsala jsem dlouhé dlouhatánské povídání a v momentě, kdy se mi podařilo přidat všechny fotky a publikovat, jsem si uvědomila, že většina textu chybí.. :-( Teď už nemám čas ztracená písmenka nahrazovat novýma, omlouvám se.. snad jen KOUKNĚTE SE NA FOTKY! a mějte se hezky!
PS: Tenhle šílenej server mi tu vyhazuje cosi jako "CHYBA: vaše html nelze přijmout. Tag is not closed: < div >" --- copak se tag < div > uzavírá? Pomoc!

K.

K.

Hříšnice kajícně oznamuje další prodlevu

Hola hola, spoléhaje na důvěru a přízeň své čtenářské obce, omlouvám se za nesplněný slib a opět pakujíce po nedávném vybalení všechny své svršky, odjíždím v rušném tempu tentokráte směrem na západ, přez Paříž do Bordeaux .. a to celé s Bětkou a posléze i s Martinou a Charlotte.. :-) Proto přidávám alespoň reklamu na svá najnovější alba, především ono jedno Chorvatské - před návratem do Čech jsme si s Aničkou na 4 dny zaskočily k moři a i když nám počasí zrovna 3x nepřálo, užily jsme si to báječně..Když venku prší a baterka ve foťáku ještě slabě fosforeskuje...

Split.. :-)

Brána do nebes? Na věži Diokleciánova paláce

Tentokrát se nezavážu k žádnému pevnému datu, ale po návratu z Francie (ke konci června) se pokusím vyplodit pořádné povídání.. protože povídat je o čem, ale ne kdy..
Posílám pusu, paaa :-*
K.

HOTOVO (co se letoška týká) !!!

Tramtadadaaaaaa!
S radostí se navědomost širokému okolí dává, že Kája slavnostně "Zakončila (poslední) zkoušku, přestala psát a položila pero!".. a chce se jí hroooozně spát, jelikož minulých 14 dní spala nespala, myslíce na konkrétní detaily všeho možného (od chemického vzorce aminokyselin přes průměrnou hrubou porodnost rozvojových zemí až po datum, kdy se Lloyd George konečně rozhodnul ustoupit požadavkům svého parlamentu a podepsat Versaillskou smlouvu).. no a tak slavnostně přislibuje v nejbližších dnech další záznam a ještě slavnostněji si jde lehnout v DESET HODIN!
Dobrou noc, ať vás blechy koušou celou noc. Jo, nerýmuje se to, ale mamka mi to říkala tak dlouho, až se z toho stal zvyk..
papaa
K.

Rok

Tak co? Vypadám alespoň o trošku chytřejší? Hmm..? Prosím !!!! Záblesk chytra kdesi v růžku rohovky? Záporné odpovědi už z principu nepřijímám, alespoň ne příštích 14 zkouškových dní.. Nicméně. Dneska jsem se naposled.. fňuk fňuk (:-D) vzbouzela do školy na osmou hodinu ranní a to za účelem nepřijíti pozdě na zeměpisnou nauku, alias na poslední hodinu se skvělou Piou. Fňuk -tentokrát naprosto vážně. Příští hodina čehokoliv až v září. NE-U-VĚ-ŘI-TEL-NÉ! Zhruba za dva týdny mi nastanou doopravdické letní prázniny a tak jsem se rozhodla se trošku zamyslet nad tím, co se od toho minulého září změnilo, jak jsem se změnila a byla změněna já, jak se změnilo všechno kolem, kam se svět ubírá... Avšak ZÁDNÉ STRACHY! Ekonomická krize (mimochodem právě klamně ukzující svou přívětivou tvář, aby posléze udeřila s ještě větší silou) na mne dopad nemá. Alespoň ne viditelný a propad kapesného díky propadu české Koruny vůči Euru mi taky zas tak těžkou hlavu nedělá. A proti všem ekonomickým principům, na fotografickém záznamu o něco výše vidíte významně nadviživený exemplář rodu homo sapiens sapiens, ano, o pár pixelů tukových buděk na levé i pravé tváři je jasně spatřitelných, ačkoliv momentálně červený tělní pokryv nenavyknuv si silného Balkánského slunce tuto skutečnost poněkud maskuje. V záluném úsměvu hlavní hrdinky (je ovšem diskutabilní, zda bylo autorovým záměrem dáti své smyšlené postavě právě takovýto výraz, jako obvykle- způsoby jakých bylo umělcem použito, nemusí být pro čtenáře a diváky vždy jasně srozumitelné) se možná skrývá i skrytá pýcha, v zápětí ovšem odvanuta stále silným Mostarským větrem odlétá a na scénu děje se připlétají pochybnosti, zda je statisticky možné zvládnout statistickou metodu výpočtu standardní deviace bez použití pekelného GDC kalkulátoru ve stejném čase, jako při upsání se vlastní krví za výměnu baterií a čas věnovaný objasnění, která z milionů tlačítek a v jakém pořadí by mohla vést ke správnému výsledku,,... Dějová zápletka díla je ironicky velice jednoduchá, ale jelikož autor je známým vtipálistou, nechává si pointu až na konec, pokud se totiž rozhodne ji čtenáři vůbec objasnit, jelikož krom neobyčejně nesrozumitelného humoru ovládá také umění tajuplného, avšak čtivého smyslu nesmyslu. Struktura díla by se dala hodnotit téže jako nepravidelná až chaotická, pokud totiž čtenář nepozorným okem přeskočí zamaskovanou šifru významu a návodu na použití, je zaveden do prostřed Labyrintu a ponechán svému osudu po mnoho hodin, pokud ne navždy. Tón celého příběhu je pak sarkastický, přesto jaksi uspokojující chuťové čtenářovy buňky - to jak se hlavní hrdinka potácí od jedné ztřeštěnosti ke druhé, předstíraje nejváženější z vážných a zýslužných činností, sluně se přitom na kamenné zídce před Velič house a užívajíce si své neznalosti přechodníků jak přítomných tak minulých.
Milý kritiku, tvá práce budiž ulehčena. Celý význam právě přečtených vět spočívá jen a pouze v procvičení analýzy textu, nebo snad také v mutaci, které bylo dosaženo konstantním nuceným procesem v hodnách anglického jazyka a literatury. Po dnes napsané komparativní kritice textů, zítřejší orální zkoušce a úterní alanýze, tentokrát v jazyce mateřském, se nebohý čtenář nemůže diviti, že styl a lehkost psaní autorova se vytrácí, ještě o něco vÝce i smysl a gramatická bezchIbnost.
No.. a taky jsem vám chtěla názorně ukázat, co to znamená IB Bullshiting (plácání nesmyslů), jelikož se vám to -možná (záleží, čí hrdila jste.. zdali svůj, nebo obětí monstra jménem IB) bude v budoucnu hodit. Laikovi nesrozumitelné věty, spousta hustě za sebou řazených cizích a oborných slov společně s použitím oficielního registru dává dohromady text hodný minimálne 5 ze 7 bodů již jen díky prvnímu dojmu. IB vás změní. Naučí vás analyzovat i to, co vám možná za "normálních" okolností přijde neanalyzovatelné, a hlavně - analyzace nepotřebné, zbytečné, jelikož jako čtenář, příjemce pisatelovy zprávy, nebudete zainteresován způsoby, jakých autor použil, aby dosáhl - nebo nedosáhl svého cíle...
ANO. Takže kromě IB ... pár kilo navíc (ne hmoty mozkové), jak již bylo zmíněno, pár kilo myšlenek navíc, pár tun kamarádů a kamarádek, pár kilogramů inspirace a gramů potuch, jak a kam dál. Ubylo váhavosti, studu, pocitu, že něco NENÍ možné, zmizelo pochybování, zda má cenu něco se snažit měnit, zmizely malé ambice, nahrazené velkými - aby ty byly posléze nahrazeny původními malými, ale reálnými, které by bez oněch velkých neměly šanci být naplněny... A co zůstalo? Zůstala potřeba si hrát.. třeba při oslavě osmnáctách narozenin. ...Riika a já s čepičkami Hello Kitty před následnou promenádou městem s houfem podobně poblázněných jedinců za účelem pořádně oslavit Aniččin den..
Moc vás prosím..držte mi příští dva týdny palce a omluvte, kdybych byla nervozní nebo nepříjemná.. je totiž možné, že začnu brát věci vážně a pokusím se naučit všechno, čím jsem od září prošla... ale to se ještě uvidí..
Zatím posílám :-*
K.

Třešně došly

Máme první Máj,.. a mně je trošku smutno, ale jenom trošilinku, vážně :-) Zamotala jsem si cáry myšlenek mezi to, co bylo a mezi to, co je, a třeba i mezi to, co bude, a zatočila se mi hlava. A abych neupadla, zdvihla jsem se zleže a došla si pro zcela světské zelené povlečení, co se mělo usušit za oknem na šňůře. Že je stále celkem mokré, mě neuvedlo do rozpaků, ale že se venku BLÝSKÁ a meluzína hučí komínem, i když Sušac komínem jaksi nedisponuje, to je zvláštní. Venku je od lampy světlo oranžově nafialovo nabarvené, ve vzduchu se třepotá divná pachuť přicházející bouřky. A tak bylo rozhodnuto, že místo depresivního obrázku vám pro dnešek naservíruju pozitivně energickou sedmikrásku, památeční, z herbáře Velikonočních prázdnin. Po levé ruce mi do klávesnice kouká právě z narkózy probuzený Pejsek. Závažná operace páteře, kterou podstoupil před necelou půlhodinou, ho postavila na nohy a i když nit, kterou chirurgové museli použit patrně neladí s přírodním zabarvením jeho kožíšku, vypadá spokojeně. Nicméně..chtěla jsem se podělit o´dnešní zážitek - Mešitu. Ano, konečně došlo na návštěvu mešity, s šátkem a podobně.. Na šestnácté století byla poměrně zachovalá a hlavně..vysokááá.. Takže na minaretu sotva popadnutý dech nestačil zpomalit, jelikož výhled byl jedoduše breathtaking.. (dechberoucí). Krok za krokemdolů z věže, honem svléknout z vlasů šátek a upalovat domů... A únavou zavírat oči už po šesté, nicméně.. esej z history, tajnosti, otázky z minulých let z geography, milion (přinejmenším) příkladů z matiky, zítra středo- a východoevropská večeře a divadlo,.. za týden to všechno vypukne, protestujou nás skrz-naskrz, vyhodí do světa očíslované,orazítkované, ohodnocené. Je setsakramentsky težký teď uvažovat, vůbec uvažovat, co bude. ... Posledních pár dnů jsem ale vážně šťastná, pokud se to tak dá říct. Vážně mám pocit, že lidi kolem jsou ti, které jsme hledala a našla. Z Aničky se VÁŽNĚvyklubal někdo, kdo je mi skoro stejně tak blízký jako vy doma v Praze a očividně je to oboustranné. Konečně tu mám opravdovou oporu, myslím opravdově úplnou. :-) Nevím, proč jsem si to neuvědomila takhle plně dřív, asi na to ještě nebyl čas. Ale teď to vím. A i proto se cítím o to víc rozdělená mezi doma a doma. A venku už to buší na okap, i když Sušac očividně okapem nedisponuje. Což značí, že má prostěradla a povlečení neuschnou ani za nic.
Dobrou noc, vážení! :-*
K.

..a jsem z výletu zpátky..

Ano, podívala jsem se na kalendář, ano, VÍM, že už nejmíň 2 TÝDNY jsem vám nenapsala ani řádku, a taky přiznávám, že jsem se vůbec nezmínila, že jedu domů.. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem si ji..ani pořádně neznám důvod, nechala pro sebe, jako kdybych se bála, že se zmenší tím, že se o ni podělím.. Nicméně teď už jsme zase zpátky v Mostaru,v diáři centimetr čtvereční volna, a tak místo esejí, přípravy variety show pro druháky, nebo (čistě náhodou) jakési činnosti zvané studium na zkoušky píšu blog.. Snad vás to aspoň trošku potěší. ... O pár pixlů výše vidíme Medvěda ledního, ukázkový exemplář z pavilonu Pražské ZOO, jak na mne valí oči a já, překvapená, mačkám spoušť netuše, že z datové karty do počítače pak vyleze tahle naprosto BÁJEČNÁ fotografie. Jsem na ni HRDÁ. Nicméně, ZOO přišla až poté, co jsem bez problémů dorazila (JEN S JEDNOU, POLOPLNOU KROSNOU!!!) do Vídně, kde mne už očekával privátní odvoz a jako bonus společnost těch, co mi tu tak chybí,, :-) Až do Pondělka Velikonočního jsme pak byli na chatě a to bylo.. (přemýšlím nad synonymy pro slovo báječné, jelikož ho aparentně užívám pořád a pořád dokolečka).. skvělé. Mimo 90 s taťkou na kole naježděných kilometrů jsme se také vypravili do Třeboně, kde byly trhy, výstava amarilisů A BAZÉN.. a Elišce s Vítkem to ohromně slušelo...

..A po Třeboni už přišly Velikonoce a s nimi i Zajíček, který přinesl maminčiny krásně zdobené perníčky a spoustu dalších dobrot..

(vezmu to rychleji, dámy a pánové) - No a pak přišla Praha... doma bylo krásně, i když pocit, že můj drahý malý zelený pokojíček je teď někoho jiného, byl zvláštní.. Ale Holly je báječná. Pro vysvětlení - bydlí u nás totiž teď na semestr američanka Holly, co je v Evropě "na zkušenou" a taky na Karlovce.. Jeli jsme v rámci "seznamování" do Dendrologické zahrady, kde sice ještě nic nekvetlo a rozbagrované záhonky sotva poskytovaly podobně opojný pocit, jako ve vzduchu létající rododendronový nebo tulipánový pil, ale postavili tam aspoň celkem masivní dětské hřiště a tak jsme se všichni vyblbli.. To samé odpoledne pak následoval ještě hmm.. hrad. Uaaa jak jen se jmenoval !? (budiž později doplněno..) a taky rodinná oslava.
Jelikož to tak dopadlo, že každému členovi rodiny jsem velkoryse věnovala část svého drahocenného času (:-D spíš naopak), vydali jsme se s Mamkou do centra na úplně tajné nákupy triček PRAGUE - pro mě a pro Holly. Zakončily jsme to pak zmrzlinou u Hájka (aaaaach) a taky návštěvou kina - komedie "Líbáš jako Bůh" byla....hmm..jednoduše česká. Stereotypní postavy ve stereotypních situacích se stereotypníma myšlenkama. Nicméně celé dohromady to bylo..odpočinkové, což jsme obě posléze ocenily..

No a teď už snad přichází na řadu ona propagovaná ZOO. Tedy, VÝPRAVA do ZOO. Oproti mému očekávání jsme nešli s Víťou sami, ale připojila se k nám i Bětka, takže jsme si celý den (celý den v ZOO !) parádně užili,.. chtěla jsem přidat ještě fotku z lanovky, ale nakonec jsem usoudila, že to už by přece jenom bylo poněkud příliš..Tak se podívejte zas jednou na mé rajče (odkaz postraně), pokusím se tam co nejdříve našoupat právě i tenhle nový set fotografií..

Zatímco na mne medvět vystrkoval čumáček, na některé... :-)

Uteklo to až moc rychle a tak jsem se po báječných jahodových knedlících musela zase rozloučit a vydat se směrem na východ.. Cesta proběhla poprvé bez jakýchkoliv komplikací a tak jsem dorazila do Mostaru úplně neporušená, i když na mě zapomněli při nástupu dát cedulku FRAGILE :-D.. No a tady je teď už asi léto. Kohouti kokrhaj, i když je po poledni (oni vlastně kokrhaj i když je večer, takže netuším, odkud se vzala ona báje, že kohouti "zpívají" ze svítáním a probouzí nebohé děvečky k podojení kraví laktózy.) .. Za dva týdny nám, prvákům, začínají "mock exams", zkoušky nanečisto..ovšem pekelně důležité, co se týká predicted grades, známek pro university.. a taky se na nás teď sesypaly všechny termíny a představení a velké závěrečné testy a ... a....... a. Ale to neva. Je tu hezky... Ve vzduchu začíná vyset ona "závěrečná nostalgie", která se snáší na lidi, kteří mají sotva šanci se ještě někdy potkat v kompletním obsazení v jeden čas na jednom místě.. Druháci budou fuč. A z nás se stanou druháci. NEMYSLITELNÉ. Zatím. NICMÉNĚ - mám veeelikou novinu!! --> Mám PRVÁKA !! Huraaaaaa :-D Zbyla ve mě sotva kapička naděje, když vtom mi dorazil mailík a bylo. Takže jsem připravená být vzornou pečující druhačkou :-P ... Petře, těš se! :-D

Teď e mi právě zachtělo se jít (ano opět namísto jakékoliv seriózmí činnosti. - já na to jednou dojedu, nebojte) natáhnout na trávu za Sušac.. svítí neodolatelně sluníčko a uvnitř už to nevydržím ANI MINUTU !

Posílám VELKOU pusu a moc se na vás těším!

K.

PS: Bylo mi s vámi v Čechách moc dobře, díky :-)

Vlajkománie

aneb - neodpustím si propagaci svého nejnovějšího alba.. já jsem z těch fotek jednoduše NADŠENÁ! :-DSrbsko prchá před Kosovem..

Albánský tanec v podání Arlindy

Miquel

To aby se neřeklo..

Usmíření?...

Koukněte ne Rajče..odkaz je stále skryt v rohu ;-)

K.