9. Den Týdne

Dobré ráno :)
Jsou téměř 4 hodiny ráno, já se chystám jít spát,.. jen mě napadlo, že je tu iž delší dobu pusto prázdno a tak si dovolím následující:
1. Upozornit na nové fotky na Rajčeti - Bětka mě přijela navštívit a společně jsme pak zkoumaly Sarajevo :)
2. Pochlubit se, že pro zítřek mi Firefox (ANOO! Sláva Nazdar, Smrt Windows Exploreru!) zvěstuje 21°C Jasno,.. a v Mostarském OBI prodávají vánoční koule. Pche,..
3. Poskytnout vzorek své maturitní eseje ze zeměpisu, téma "What are the past and current trends of Vietnamese migration into the Czech Republic and to what extend are the pull factors of the Lee's theory real in case of the Vietnamese migrants?" aneb "Jaké jsou současné a minulé trendy vietnamské migrace do ČR a do jaké míry jsou push-pull (faktory přitažlovosti a odpzdivosti jednotlivých míst) faktory naplněny v realitě Vietnamské migrace do ČR?" a nebo nějak podobně, prozatím je ta otázka směsicí slov v náhodném pořadí, konečná verze ale zřejmě nebude natolik odlišná,..No a tak to je ONO, to je jeden z nejméně 15 důvodů, proč jsem ..řekněme,...ehm,..mírně ve stresu :-)

Tenhle set jsem si zálohovala, jelikož můj Word má specielní zálibu v přehazování okýnek, kam se mu zachce...:



4. Popřát vám dobrou noc, dobré ráno, pěkný podzim, zimu, jaro i léto a hezký zítřek! :-*
K.

Tajnosti

S nohama nahoře, a poetickou náladou, nezřídka přerušovanou výbuchem pláče nahrazeným smíchem hned vzápětí si prohlížím nové pohledy na www.postsecret.blogspot.com ... Několik z nich jsem pro vás vybrala a (NELEGÁLNĚ!- jako obvykle) přidala pod tenhle článek.. Jistý pán ve státech už pěkných pár let místo poštovní schránky provozuje poštovní garáž, jelikož mu týdně chodí tisíce pohledů s tajnostmi z celého světa.. a v neděli ráno si můžeme, my ostatní, zkusit najít to svoje tajemství na jeho blogu.. a třeba se zasmát, nebo zůstat zaraženě koukat,.. Co je na tom vlastně tak fascinujícího? Že si kdosi, neznámý anonym, každé ráno vytahává nudle z nosu manželčinýma kleštičkama na obočí? Či pikantní tajemství cizích vztahů, smutně zoufalá vyznání a povzdechy, tajemné vzkazy, jednoduše geniální postřehy,.. Prý vyšly už 3 takové knížky, které se v žebříčcích prodeje umísťují na horních příčkách.. a náhodný kolemjdoucí v knihkupectví občas najde tajemství zcela originální, to jak kdosi poslal svojí zprávu do světa jiným způsobem..
Což takhle poslat si taky navzájem svá tajemství? Jen mezi námi?
Co se týká života na výsluní Bosenské rokliny, mám se fajn.. za týden mám deadline pro odeslání přihlášky na Dartmouth College, moji finální volbu.. (ach ano, ..už ZAS jsem ji vyměnila..), tak mírně nemírně vyšiluju s formuláři a esejemi, doporučujícími dopisy a všemi možnými ostatními daty... a chtěla jsem být veřejně neskutečně vděčná Taťkovi, který mi s tím vším ohromně pomáhá..mám skoro pocit, že by si zasloužil se tam dostat on a ne já.. :-) DÍKY! :-*
Od zítřejšího rána máme polo-podzimní prázdniny, do školy se nahrneme zas až ve středu.. půvoně jsem se chtěla vydat směrem na Bělehrad, nicméně vzhledem k tomu, že mám tolik co dělat (význam slova prázdniny se mírně pozměnil poté, co není vyjímečné nejít do školy, aby byl čas na školní práce..) a za týden dorazí Bětka (HURÁ, HURÁ, HURÁ!), výlet se odkládá na konec listopadu, kdy máme další několikadenní prázdniny... Teď je Sušac podivně opuštěně tichý.. zítra se stěhuju do druhé residence, kde budeme my, zbylíci, přežívat volno všichni pospolu..
Dny mi plynou jeden za třetím a ty dva za pátým rychleji než tryskovou rychlostí a čím dál častěji se mi na mysli objevuje myšlenka, že už to nepotrvá tak dlouho a budu se s tu muset poklonit a rozloučit, .. Pod svým Monetovým deštníkem s větrným mlýnem (co má podle mamky zcela babičkovské barvy, ale dle mého názoru je naprosto DOKONALÝ) chodím Mostarem sem a tam.. a snažím se vyhnout Niagárám na schodech, Kaspickému moři před školou a bažinám Nicoty (na křídlech Sušacké kočky Falko) před kantýnou,.. a každý lkámen tu pro mě má svoji vzpomínku. A tak si říkám, že jakmile se mi vybaví do jedné i ta poslední, je čas jít.. Jde jenom o pár měsíců, co to je? 24 hodin, 24x60 minut, .. neustále.. jsem mezi všemi a vším a být najednou sama je strašlivě podivné. A tak si říkám, že byh měla jít zase dál.. a půjdu :-)

Posílám velikou pusu ! :-*
K.


"Konečně jsem se usmířil/a s faktem, že tajemství jsou NUTNÁ."



"Kažý kdo mě znal před 11/9 věří, že jsem mrtvý/á "



"Obvykle mi chybí tahle malá holčička,..jejíž sny neměly hranice, která věřila ve svět, kde je vše možné, srdcem, které bylo plné a neponičené"


Občas, když už zdánlivě spím, nechávám stále jedno oko otevřené. Co kdyby.. Moje plyšová zvířátka ožila.


"Jeden z těchto muž je otcem. Platí mi HODNĚ, aby to zůstalo tajemstvím!"


"
"Když je něco těžký, vzdám to a a dám si něco na zub..."

Sušac evenings

Možná že je realita mírně rozmazaná, ale je teplá, přítulná a cítí se jako doma... A neskutečné potěšení jí působí usínat na měsícem ozářeném polštáři, pod dřevěnou výplní střechy... A možná je často nevrlá ale dozajista je jí to líto, jelikož se vpodstatě má stále skvěle. Jen to občas přežene.. (viz. čas publikace tohoto příspěvku). A taky se teší, až si za pár minut dá HORKOU vanu, jelikož letos problémy s minutovou vlažnou a půlhodinovou ledovou sprchou nemá.. A už i Káťa mluví ze spaní anglicky..
To se slovenská Katka dozvěděla svoje predicted grades (odhad závěrečných známek pro přihlášky všade možně).. a Káťa jí pomáhala utišit nával nekonečného záchvatu smíchu...
A horký chleba z pět skoků vzdálené pekárničky v kombinaci s domácí západoněmeckou marmeládou... :-)

(aneb večery v Sušacu)

Nahoru

Stoupání

Od minule se toho zase hodně změnilo. Nebo spíše se vzátilo do zajetých kolejí :-) Hlásím se opět především na Brown, ale to teď není vůbec vůbec vůbec podstatné. Stránkám v Coelhově diáři pro tento týden vévodí obrázek meditujujícího Budhy, nakreslený v hodině ToK,a taky citát : Když pouštíme z hlavy staré události a zážitky, otvírá se postupně nový prostor, nastupuje tajemná radost, rozvíjí se intuice, stáváme se odvážnějšími, víc riskujeme, děláme věci, které jsme považovali za chybné nebo správné - ale děláme je. ...
A do půdního pokojíku č. 4 se k nám nastěhoval i kaktus Slavko, co je parádní muzikant - na bodlinky vybrnkává symfonie..
Ze včerejšího večerního záměru se po Kolyovi (který sklidil bouřlivý aplaus, i když naprostá většina publika nemohla mít tušení o třetí jazykové dimenzi celého filmu, jelikož titulky překládaly češtinu i ruštinu do angličtiny bez rozdílu) odebrat včas pod povlečení (na peřinu ještě nenastal ten správný čas)se vyklubala akce úplně jiného rozměru. Tobi, vybaven krabicí indického a SríLanského koření od Namala počal v jedenáct v kuchyňce naproti pokojíku č. 4 kouzlit a vůně to byla tak omamná, že nám svázala jakékoliv další úmysly, shodila je ze scodů do sklepa a zamkla na jednadvacet otáček. A tak se hledal nejširší bod chodby, umisťovala se deka, hrotem tužky na oči se masírovala čelní Čakra a smysly pracovaly na 250%.. do pekárny se taky troška vůně musela propracovat, jelikož nám ochotně prodali čerstvý chleba o hodinu dříve, než obvykle a tak indické hostině vůbec nic nebránilo.. a plné břichy pak vyzývaly k transformaci v polštáře a tak se na chodbě půdy v Sušacu, Mostaru, Bosna a Herzegovina, zrodil Polyhuman neboli Multičlověk. Dvanáct se nás nasoukalo peden přes druhého na 3 metry čtvereční.. a zůstali jsme tak až do samotného rána, do dvou hodin po půlnoci..ve společné meditaci typu huuum huuum huuuum.. a JAK TO REZONOVALO! ...
A když vylezlo sluníčko a Káťa mi šťoucháním připomněla, že jsem zaspala budík, vydala jsem se kolmo vzhůru, nad Mostar, ke Kříži. Muslimové se přejídali, svíce Bajram Ramadan - konec měsíčního půstu, zatímco u kříže vyplazovala jazyk, aby mohla dýchat K. a další desítka chorvatů se tam auty vyvezla pro připomenutí obětí války... ironické.. Koukněte se na fotky! :-)
Před chvikou dorazil do pokoje Petr, s tím že se mu povedlo obalamutit Mercator a nakoupit na koláč a taky... /poté, co nám vygruntoval koupelnu - "Musím si vyčistit hlavu"/ třívrstvý toaletní papír,..specielně na půdu :-) Ale přestěhovat k nám se prý nechce :-( :-D ...
Zítra v 6 vyrážíme na Makarskou, tak očekávejte další příval fotek!
Posílám velikou pusu :-*
K.

Kdybych tak věděla, co že to vlastně chci..

Tak.. tak by to nebylo ono. Předpokládám, že tímhle si v určité fázi procházíme všichni. Ale že me to zaskočí tak brzy, to jsem vážně nečekala. No abych vysvětlila, o co se vlastně jedná. Za prvé mne dost děsí mé IB deadlines (uzávěrky), ty ale vpodstatě házím za hlavu (v téhle chvíli). Za druhé je tu ona věc s rokem mimo – tedy, Gap year – tedy, kam, co , jak? Rozhodla jsem se pro dobrovolničení EVS (European Voluntary Service), a tak teď trávím dlouhé večery přizpůsobováním motivačního dopisu jednotlivým projektům a nedočkavě se nemůžu dočkat jakékoliv odpovědi.. Favority jsou projekty v Lucembursku, Portugalsku a Francii, tak se ještě uvidí, .. a ta nejistota! No a aby toho nebylo moc, podávám si zároveň ještě přihlášky na univerzity. Poté, co jsem se skoro jistojistě rozhodla, že Skotsko je ta pravá volba, mne trošku vyhodilo z rovnováhy poznání, že mám šanci se dostat na Ivy League – na jednu z 5 nejlepších škol na světě, na Brown. Jenže..když euforie přešla, donesly se ke mně zprávy o vyložené ošklivosti celé Providence a nepříznivých finančních podmínkách (rozumějte, nebylo by jisté, že bych to měla zadarmo…). Chci se vzdát takovéhle možnosti jenom kvůli socialisticky „historickému“ okolí, nedostupnosti jakékoliv formy přírody a spol.? Zřejmě chci… A pak přišel spásný podnět. Jmenuje se Middlebury College. Podle některých nejlepší Liberal Arts College v US., podle některých „jen“ v nejlepší desítce. Jenže já ani netuším, za čím se vlastně honím! Proč bych se měla stresovat se žebříčky! Nicméně, tahle (co do počtu studentů) MALÁ  škola je v naprosto báječném prostředí Vermontu, blíž do Kanady než kamkoliv do civilizace ve Státech, obklopená úžasnou přírodou, vlastní své lyžařské středisko (!!!) a je jednou z 5 škol, kde mi onen bláznivě štědrý stařík Davis na školu přispěje 4x víc, než na jiné, takže je prakticky zcela zdarma.. Racionálně nejjasnější z jasných voleb, bez rozmýšlení, bez váhání, imaginárně skákající do stropu,.. jenže ten pocit tam má pořád to své ALE  … Vždyť já do té Ameriky vlastně vůbec, ale vůbec nechci! A teď raď. Včera jsme uzavřely s Aničkou a dvěma Káťama dohodu. Vánoce v New Yorku, společně.. třeba by to pak tolik nebolelo? Předpokládám, že univerzity nejsou zrovna vaše aktuální TOP téma, jenže mě už se o tom i zdá. Už ani běhat nechodím, protože místo odpočinku je to pro mě jenom dalších 12 koleček přemýšlení.. Pořád je tam v hlavě to Skotsko. Skotsko.. a já musím svoje srdce přepravit přes oceán, nebo ho ponechat v Evropě, šíleným způsobem se zadlužit, zavázat se k seriózní práci při studiu atd., .. ale byla bych doma, v Evropě… a ve stejné chvíli se rozhoduju o něčem, co nastane nejdříve za rok a půl.. hrůzná představa!
Ano, píšu více či méně z povinnosti a studu, že vás všechny doma tak strašlivě zanedbávám.. a tak šlo spíš o stať na téma co že teda z té Káji bude.. a kde. Jinak je v Mostaru skvěle, už mě pomalu přepadají i myšlenky, že ani tady to nebude trvat věčně (Díky Bohu! ?) .. mám pokojík na půdě, malinký, ale se střešním oknem a perfektní spolubydlící, Káťou z Bělehradu. … O víkendu plánujeme uspořádat rituální vítání zimy do Chorvatska (alias ano, moře, moře, dokud je teplo), a nebo se podívat do Sarajeva, kde (stydím se, stydím) jsem byla všehovšudy dvakrát a velmi povrchně, pokud nám počasí zase jednou překazí plány.. A taky jsme tu měli zemětřesení! Nechtějte to NIKDY NIKDY NIKDY zažít! (Stability mi to nepřidalo..)
Posílám obrovskou pusu a přikládám mou první bosenskou fotku, pořízenou v nočním autobuse krátce po úniku z civilizace…

Resty

Centre Pompidu.. Bětka, Martina a Charlotte odspodu :-)

:-)

Louvre.. klasika.. jenže jenom zvenčí, na pořádnou prohlídku jdeme příště

Cité de Science - nejzábavnější muzeum vědy!

Noční Bordeaux (aneb mezi druhým a třetím Aktem Monteverdiovy Korunovace Pompey v Opeře Bordeaux)

Slavnostně navráceny na Florenc

Ahoj ahoj :-)

Tak jsem po dloooouhé době zase tady, sedím nad klávesnicí s jasným záměrem - doplnit a odčinit všechny resty, které mi z dlouhého ticha vyplynuly.. aspoň doufám, že tím někomu udělám radost - vlastně už ani nevím, pro koho a jestli vůbec pro někoho píšu.. Obzvlášť teď o prázdninách, kdy jsem doma a za podmínky, že píšu česky.. což mi připomíná, že další příspěvek bude nejspíš v angličtině (v hrozné angličtině, ale přeci), to abych dala vědět těm, se kterými momentálně nejsem... ale co se vlastně za poslední 2 měsíce přihodilo? Po úspěšně zvládnutých zkouškách nám začlo na Balkáně pekelně protivné počasí, po předchozích ještě pekelnějších vedrech se z vysušeného nebe spustily vodopády a tak jsme s Aničkou v Chorvatském Gradacu, kam jsme se společně vydaly, taky pěkně zmokly.. ale užily jsme si to parádně, alespoň jsme se podívaly kolem - do Splitu, po záhadné kamenné cestičce podél pobřeží až do sousedního dalekého městečka bez zmrzliny, za 6 euro na noc jsme si připadaly jako v království, celý Gradac nám ležel u nohou, jelikož sezóna ještě nezačala a místní ochodnící a další příživnící cestovního ruchu si potřebovali na někom vyzkoušet nové, přez zimu nacvičené triky,.. za párek českých turistů, které jsme přeci jenom potkaly, jsem se NEUVĚŘITELNĚ styděla a ostentativně jsem na Aničku dál mluvila anglicky, to aby aní stín podezření nemohl na mě padnout.. no a pak bylo 5 dní pryč a cesta do Vídně a hlavně pak ta Z Vídně už vykukovala ze tmy.. Chvilku jsem utíkla aza autobusem, odvážejícím mi Aničku do Zagrebu, a když už jsem nemohla popadnout dech a mávat už ani náhodou, zamířila jsem do úplně opuštěného Sušacu. Bylo tam strašlivě smutno,.. ve druhém patře pár arabů čekalo na vísa, jenže se ještě před setměním sebrali a odešli do města, utekli mi.. a tak jsem se na úplně temné půdě octnula sama, teplá voda zase na 3 měsíce vypnutá, internet jakbysmet, světla z většiny.. a představa šíleného nočního čekání v prázdné uzavřené a nepřátelské Vídni mě dohnala k pláči. Když se přidaly křeče v žaludku, nevydržela jsem to, a napsala první HISTERICKOU smsku v životě. Stydím se za to.. Obvykle, když si něco sama vymyslím a naplánuju, tak to taky zvládnu.. mám pocit, jako bych v ten moment zklamala sama sebe, a přeze všechno logické uklidňování, že se každý na nějakém bodě své cesty jednoduše sesype a nemůže dál, mi to pořád sedí někde vzadu v koutku mysli, od té chvilky si už asi budu dávat sama na sebe lepší pozor, nebudu se moci spolehnout 100%, ale jen 99% a takové procento je obrovský rozdíl.. vždyť šlo o pár hodin čekání! A tak jsem se další den dokodrcala všemožnýma cestama (včetně těch zakázaných skrze opravované či nebezpečné úseky, ale proč by se o to řidič minibusu měl starat, že....) až do Vídně, kde na mně čekalo úžasně vyhřáté zelené berlingo s mamkou a taťkou.. no a tak jsem byla zase po nějaké době doma..

Dlouho jsem se tam ale neohřála.. ne že by nebylo teplo a tak bych utíkala (zabalila jsem si totiž veškeré teplejší oblečení do jedné nebo více z 8 (!!!) krabic, které dlí ve sklepě Musaly v Mostaru)..ale čekalo mě dobrodružství největšího kalibru - výlet do Francie! S Bětkou jsme se samy odvážně vypravily do Paříže a strávily v ní báječné 4 a půl dne.. od hádek o smyslu moderního umění ve formě sochy palce na La Defanse, po politické debaty a skvělou atmosféru nočního centra, bláznivé nápady typu vydat se podruhé za den na Výtězný oblouk v 10 hodin večer, s nohama odpadnutýma, ..ale vstup byl pro EU <25> zdarma, tak proč vlastně ne..

UAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA. Zpropadenej blogspot! Napsala jsem dlouhé dlouhatánské povídání a v momentě, kdy se mi podařilo přidat všechny fotky a publikovat, jsem si uvědomila, že většina textu chybí.. :-( Teď už nemám čas ztracená písmenka nahrazovat novýma, omlouvám se.. snad jen KOUKNĚTE SE NA FOTKY! a mějte se hezky!
PS: Tenhle šílenej server mi tu vyhazuje cosi jako "CHYBA: vaše html nelze přijmout. Tag is not closed: < div >" --- copak se tag < div > uzavírá? Pomoc!

K.

K.