Usmívání

Je zas sobota... a tenhle tejden byl fakticky moc krásnej. Ale je sobota a já přemýšlím, jak je to tu vlastně s usmíváním. Stýská se mi, hrozně moc... a připadám si tu občas jako marťan, ale kdo by ne. Vlastně se téměř pořád usmívám/e.. to se mi líbí. Potkáme se, usmějeme se, pozdravíme, poptáme, jak to jde.. a jdeme dál, s úsměvem. Usmíváme se ale nesmějeme se. Nesmějeme se nahlas,..a to je ono. A když ano.. tak to.. není ono. Většinou. Dneska nás na józe bylo asi 15, dokonce jsme měli vzácnou klučičí návštěvu, přišel Alberto a docela mu to kupodivu šlo.. i když nechápu, jak mu některé ..ehm.. partie mohly zůstat nepoškozené.. a tak jsme se smáli.. a možná už jsem dokonce vyzkoumala, co že nám to Tanja kape na nos, je to mandarinkový olejíček.. tak kráásně voní...

A venku je teď taky krásně. Padá listí. Ale ne tak, že by prostě spadlo a leželo, padá podstatně sofistikovaněji.. chvilku jen tak visí a pak se rozhodne spadnout, cestou obkrouží vyhlídkovou jízdou celý strom, dva, povyskočí ve vzduchu, jako by si to chtěl rozmyslet a pak se pomalu snese na zem. A do toho svítí sluníčko, téměř pořád. A tak má člověk pořád nějaký důvod se usmívat.

Jenže pak přijde domů, potká TYjanu, která si právě na koupelnovou zem oholila nohy a odchází do města bez toho, aby to uklidila.. Ta hádka, kterou jsme zakončily tak, že Tyjana prostě odešla, aniž by to uklidila (omlouvám se, ale pořád to ve mě bublá..), mě vyčerpala, a tak jsem oproti původnímu plánu jít se bavit na Nejzábavnější hodinku mého života, organisovanou druháky, spala téměř až do večeře. ... Byl teplý toust, ostatně jako v sobotu večer téměř vždy, a všichni se na sebe navzájem zas pěkně usmívali.. jaká to idylka... Já mám chuť křičet, ale nemůžu, protože se všichni pořád jenom USMÍVAJÍ! :-(

Já vím, tohle přejde.. a rychle, už za pár hodin, až usnu, mi bude dobře.. a zítra mi bude ještě líp, protože se budu usmívat taky, a hlavně mám pár věcí (jako třeba biologii, history a geography..ehm.. ), se kterými potřebuju zatočit, a když ne zatočit, tak aspoň pořádně zalomcovat... (Mimochodem, z té vyčerpávající eseje jsem dostala 10 bodů z 15 :-( .. nicméně jsem na tom asi líp nebo stejně jako ostatní a Dženan - ten kluk, co nás profesoruje :-D, říkal, že na první esej jsme si všichni vedli báječně.. zato Geography mi jednoznačně pořád dělá radost.. :-) )

Jenom jsem se rozhodla tady tu iluzi bezproblémového života na UWC(iM) trošku rozvířit.. pořád tu chci zůstat ( i když před hodinou, když jsem seděla vzadu za domem pod prádelními šňurami ve tmě, jsem o tom nebyla úplně přesvědčená..), pořád děkuju v duchu komu čemu můžu, že tu jsem.. ale nerada bych i svým psaním pro vás mátla.. To máte jako s Olympem.. nikdo a nic není dokonalé.. :-)

Tak se měj moc hezky.. a jakoukoliv podporu i z tvojí strany moc moc moc ocením..

:-* pa, K.