Dobrodružství pokračuje...

Jsou to přibližně 4 dny a 12 hodin, co jsem dorazila do Mostaru a přesto mi ta doba připomíná věčnost. jsem tu přece tak dlouho, stihla jsem tolik věcí, poznala tolik lidí.. Až do dneška jsem se zabývala především poznáváním Mostaru jako shluku ulic, které jedna druhou křižují zdánlivě stále stejným způsobem, ale doopravdy vedou vždycky tam, kam člověk zrovna nepotřebuje, zabývali jsme se taky budoucností, tou zcela nedalekou, rozhodovali jsme se totiž, mezi biologií a chemií (zvítězila biologie, či spíše keňan, který nás pravděpodobně bude učit. Má taková přízvuk, že většina budoucích biologů musela stočit svoji pozdější kariéru chemickým směrem), loučili jsme se buď s historií nebo s ekonomií, poté, co jsme se rozhodli vzít si zeměpis a měnili jsme rozhodnutí hnedle po odevzdání "definitivního" papíru. Já osobně jsem se rozhodla odhodit ekonomii namísto historie, protože znát 20. století pro mě vždycky představovalo základní kámen vědomostí "vzdělaného člověka". jenže člověk si takovéhle věci uvědomí, až když nad nimi přestane tak urputně přemýšlet..
Co se týče Mostaru jako města ze zlovolnými ulicemi, měli jsme možnost přesvědčit se na vlastní oči o pravdivosti obvinění, které jsem pronesla hnedle zpočátku. Včera jsme nedělali témeř nic jiného, než šoupali jednu nohu před druhou, a pak zase tu druhou před první. A to, prosím, od 11 hodin do 13 a následně od 18:30 do 22 organisovaně, během procházky za hlavními "body" města a pak večer, během běhací hry The Treasure of Mostar. Při té se nohy šoupaly zatraceně rychle.. Jak poznamenala Leah Reynolds z USA, to si teprve člověk uvědomí, jak je na tom špatně s kondicí.. (obrázek zachytil židovskou sinagogu zcela srovnanou se zemí, ale, naštěsttí, v budoucnu se opět stavící). Přidejme vedro, putování nahoru a dolů ze školy a do školy od Sušacu (díky bohu, kolmo!) a dostaneme koktejl tak horký, že neudržíme sklenici v rukou. Netvrdím, že se mi právě zeď necukají oční svaly (myslím obzvláště ty na horních víčkách), ale pokračuji..
Pro dnešek si vystačili s ranní kontrolou pasů, odevzdáváním subject choices listu a krátkými skupinovými hrami pod střechom Velič house, a tak si za svojí vyčerpanost můžeme především sami :-) Pochlubím se, byla jsem NAKUPOVAT. V celém městě je jedinný větší obchod, ve kterém je víc kas, sekuriťák a klimatizace :-D . Jmenuje se příznačně Merkator a uvnitř překvapivě moderní budovy (která je, naštěstí, nebo naneštěstí, cestou ze Sušacu na Španjelski trg, a taky, což je spíš na škodu, dvakrát větší než ostatní kolem) jsou stojany na kola, parkovišťátko (v místních poměrech největší Parking ve městě), a.. pozor - zcela nové, západně vypadající a hlavně FUNKČNÍ JEZDÍCÍ SCHODY! Celý "hypermarket" je pak obklopen obchůdky typu oblečení, InterSport (!! Mamko, já říkala, že si tu kartičku mím vzít..! ), papírnictví, kavárna, kavárna, kavárna, kavárna a kavárna. Nicméně, k tomu nákupu - koupila jsem plastové misky za 3,xx KM a hlavně ŠTĚTKU NA ZÁCHOD, protože kdosi z našeho pokoje má průjem.. (já to naštěstí nejsem). Vilde včera donesla sadu skleniček, příbory a hrnek, takže na Tanju a Majdu zbývá už jenom koš a podložka na zem do koupelny, jelikož díky absenci závěsu u vany je tam neustále mokro.. Tohle nakupování mi mimochodem připomíná báječnou věc, kterou jsem si dneska dala (neplánovaně) místo večeře. Později jsem byla poučena, že se to jmenuje .. hmm.. (hledám papírek, na který si p§šu všechny DŮLEŽITÉ věci v bosenštině) - ten poklad se jmenuje ZELJANICA. nenechte se mýlit, není v tom ani kapka zelí.. jedná se o pitu, nebo burek, nebo jak se tomu říká v čechách (tady každá z těhle věcí znamení cokoliv, jen ne to, co si češi myslí, že to znamená), plněné to bylo sýrem (spíš sirem - protože bosenský sir je báječná věc) a.. špenátem. Zavanulo to na mě, když jsem, pomalu již padající z kola, sesedla před obchodem s elektronikou, kam jsem se (bohužel marně) vydala vyptávat na elektronickou konvici - chtěla jsem zjistit ceny.. . Neodolala jsem, a obětovala 2 KM (to je dost, za jídlo). Nicméně, stálo to za to.. až pojedete do Bosny, nezapomeňte ochutnat zeljanicu ;-)
Pro případ, že by mne chtěl někdo obdařit něčím hmatatelně milým (sladkým, krásným, láskyplným, a tak..), nechám tu adresu, která sice odkazuje na školu, ne na mě (a proto nezapomeňte připsat mé jméno - které jest Karolína Kř., kdyby si na mne vzpomněl třeba někdo, s kým jsem se opravdu dlouho neviděla - mimochodem, víte, že tady IGNORUJÍ můj háček!?! Jsme děleni krom tutor groups také na skupiny podle abecedy a já bych správně, s háčkem, měla být ve skupině B, ale oni mne .. ochudili a šoupli do áčka...), je to tak bezpečnější, UWC je tu taková "autorita", nikdo se neodváží znehodnotiti dopis na školní adresu :-) Možná můžete ještě připsat Sušac residence, za baráček, ve kterém momentálně ležím na své posteli..

United World College in Mostar
Gymnazija Mostar¨
Španjolski trg 188000
Mostar
Bosnia and Herzegovina

.. :-) dneska jsem si v Merkatoru koupila krom štětky a misek (a věcí, kterými se nebudu chlubit) také obálky, tak slibuju, že všechna slíbená psaní a pozdravy odešlu v neděli.. :-) myslim, hodím do schránky, napíšu, vymyslím.. a tak :-) snad jen v opačném pořadí.

Mějte se krásně, mám vás všechny moc ráda, a ařkoliv se mi zatím homesickness vyhýbá velkým obloukem, těším se na vás, moc..
:-* , K.