Vylezla jsem ze sprchy...

... a zapnula notebook (mimochodem, notebook tu znamená sešit, těm elektronickým kufříkům se tu říká laptopy – ještě jsem se přes to nepřenesla, nicméně, až budu v prosinci mluvit o laptopu, víte, o čem je řeč ;-) ). Další mimochodem už do závorek (brackets?) dávat nebudu – zjišťuju tu, jak moc jsem závislá na internetu. Ať chci nebo nechci, to, jestli internet zrovna je nebo není přímo ovlivňuje moje rozpoložení. Alek tomu, co se stalo, když jsem zapnula laptop – o 10 minut dříve jsem byla zpravena, že síť funguje, internet funguje, signál je fajn, a tak… S takovýmto očekáváním jsem tedy otevírala víko s nápisem Toshiba a jaké bylo mé překvapení, když jsem uzřela, že za 10 minut, které jsem strávila ve vaně SNIŽOVÁNÍM TĚLESNÉ TEPLOTY a tepové frekvence, stihnul modem zkolabovat, jako obvykle… K síti sice připojená jsem, ale modem není připojen k internetu. Což znamená, že právě teď netuším, kdy tohle budete číst – píšu ve Wordu.
Asi tak ke komunikaci se světem, co se týče komunikace s ostatními vyhnanci tady v Mostaru, dnešek byl vyčerpávající. Podle všech předpovědí měl dnes být ten nejchladnější den za posledních x dní a za budoucích x dní (Letošní září je tu prý nejteplejší za posledních 30 let). V praxi to ovšem znamenalo, že začal foukat vítr. Hurá, řekla jsem si, když jsem viděla lehce se kývající větve keříků. Radovala jsem se předčasně. Stejně, jako tu nefunguje stín, tu nefunguje ani vítr. Ve stínu je stejně nedýchatelno, jako na sluníčku a vítr je stejně horký, jako vzduch, který NEproudí. Rozvrh máme dělený podle bloků, v jednom bloku (písmenko J ) je více předmětů, které se nám nesmí zároveň krýt, protože by se kryly i časově… Dneska jsem byla vlastně prvně ve škole – po třech měsících prázdnin. Zpoza rohu na mě po ránu vybafla Ivana, moje dosavadní tutorka, že svoji skupinu tutties rozpouští a že odpoledne nás na tutor meetingu odvede každého jinému tutorovi. První hodina vypadala slibně – zeměpis. Splnil má očekávání, profesorka je Pia ? z Británie, je jí 65, nicméně stále vypadá velmi moudře a hlavně – je tolerantní, co se jazyka týče. To mi připomíná, že mám na středu ÚKOL. J. Čili – geografy hodnotím jako báječnou volbu. Následovalo překvapení – tahle dáma se stala mojí novou tutorkou, za což jsem moc ráda… Následovala hodina volna. Během ní jsem stihla zajet na druhý břeh nakoupit pár (přibližně 16 – a to si nejsem jistá, zda to bude stačit) muslimských pohlednic – takže vidíte – sliby plním. Biologie. Stále nevím, jestli dobrá volba nebo noční můra, ještě se rozmyslím. Při čekání před laboratoří vyběhla náhle zpoza dvěří hlasitě lkající druhačka, za ní druhá, sice nelkající, nicméně řádně vyděšená dívka a jala se utěšovat první. ALBINA Mululu, ČERNOŠKA, profesorka biologie (obávaná – alespoň Radka mě před ní varovala, stejně jako před jednou ze dvou profesorek chemie, tak si vyber..) měla úsměv na tváři a s radostí pohlížela na své nové oběti. Těšila jsem se na onoho keňana, nicméně tato varianta vypadá ještě zajímavěji – obvykle mám ráda profesory které ostatní nesnášejí, tak uvidíme… Angličtina A2. Opět jen hrstka lidí (i když míň než na zeměpise nás už asi bohužel nikde nebude). Báječná hodina strávená disputacemi na téma – jeBrownův Da Vinciho Kód kvalitní kniha? Čím se vykazuje kvalitní kniha? Co očekávám od angličtiny A2? A podobně… Při představování jsem mluvila zadrhávaně, vypadávaly mi slovíčka a vůbec jsem prokázala svoji schopnost neschopnosti mluvit, když je zrovna nejvíc potřeba ukázat, že mluvit umím. I přes tento zdánlivě nepovedený začátek se (na rozdíl od ostatních, kteří jsou vyděšení, což nechápu) na hodiny angličtiny těším… natřu jim to v eseji, kterou budeme psát příště ( i když bez slovníku). Následoval tutor meeting, který spočíval v upsání se na CAS aktivity (jejichž prezentace proběhla o dva dny zpátky), natahování uší co nejdále ve snaze napodobit Ultradlouhá ušiska Rona Weasleyho, a to díky jiné Tutor group, která s námi sdílela laboratoř chemie a dělala neskutečný randál při jakési hře… Obdržela jsem TLUSTÝ manuál úspěšného studenta UWCiM pro letošní rok a taky spoustu rad (kupříkladu, jak vyžit BEZ LEDNIČKY).
Pro dnešek to bude všechno, … omlouvám se, že jsem nedostála literární laťce minulého příspěvku, ale jsem vážně unavená.. Jako bonus přidám pár postřehů z Bosny:

1) Semafory jsou jenom pro parádu. Pokud se necháte i přesto vést zeleným panáčkem, zavede vás na ostrůvek uprostřed dvouproudé silnice a čekáte dalších 5 minut, až zabliká i na druhé straně.
2) Chleba. Všude je chleba. Máme k večeři brambory? Dáme si k nim CHLEBA! Máme k večeři rýži? Dáme si k ní CHLEBA. Máme k večeři brambory i rýži na jednom talíři? Dáme si k tomu HODNĚ CHLEBA.
3) Venku je 36 stupňů. Co si oblékneme? DŽÍNY. Každý místní nenosí celou dobu nic jiného.. takže, chcete li zapadnout, džíny do každé kapsy.
4) Máte blond vlasy a modré oči? Jste němka či němec.


Pokračování příště.
Teď vypněte mě, prosím, ať nebolí vás hlOva!
(ale ještě než to uděláte, sjeďte o pár pixelů níže a vizte, jaké noviny se objevily v levém sloupci.. J )
Mějte se hezky, dobrou noc :-*