pátek 14. listopadu 2008

tik.. tak...

Útíká to... pěkně rychle. Dokonce to vypadá, že už za 28 dní touhle dobu budu DOMA :-)
Do uší mi právě proudí vlnění v balkánském rytmu.. a nechává mě to celkem klidnou, oj dada oj dada, oj daj daj daj oj.. a tak si myslím, že po dvou a půl měsících chození Mostarem, koukání do Neretvy a poslouchání zvonů střídajících se se zpěvy ímámů jsem si zvykla... zvykla jsem si, že kamiony parkují na chodníku pro pěší právě, když jedu po témže kusu betonu kolmo, zvykla jsem si hbytě uskakovat zpod kol osobních automobilů, když se řítí přechodem, na kterém momentálně svítí zelená, zvykla jsem si usínat ne s balkánským, ale s popovým ritmem za zády, to jak ve vedlejjší buňce nahlas sní.. tuc tuc tuc... nezvykla jsem si na věčný přístup k internetu, zvykla jsem si, že jej nemám.. zvykla jsem si na vůni čevapi v neděli navečer, kterou cítím už od oběda jen proto, že je mi naprosto jasné, co dostanu k večeři, zvykla jsem si na náhlé záchvaty slz a zvykla jsem si i na chvilky naprostého okouzlení tím kulatým cosi, v čem, nebo na čem se točíme kolem své vlastní osy... zvykla jsem si na neznámé pojmy, věci a lidi všude kolem, zvykla jsem si na svoje roommates, zvykla jsem si na bosenský "zájem" o svět, zvykla jsem si na probouzení se s pocitem, že jsem vlastně vůbec neusla, zvykla jsem si domývat si vlasy pod studenou vodou v umyvadle, a to jen proto, že jsem stojící ve vaně zapomněla, že jsem na trošku jiném stupni severní šířky, než v Praze plné horké čisté vody a taky jsem se zvykla ptát se lidí, co jsou zač... odkud jsou, co zažili.. Třeba včera jsem se bavila s Evers o tom, jaké to je, být v Súdánu křesťanem... stejně mi pijde neuvěřitelné, že žiju svůj život a sdílím zeď se člověkem, který zcela zmaten potřeboval radu co se týká nákupu ovoce v supermarketu.. :-) Můžu na to sáhnout? Do pytlíku? Ok, Ok, Ok,...děkuju,... a ten neustále stydlivě provinilý pohled... Strašně ráda bych se zbavila svého (jak si uvědomuju) kolonialistického přístupu... :-( Nemají se přeci za co stydět.. Evers zabila vlastní rukou hada, který se obtáčel kolem jejího tenkrát tříletého bratříčka... Co jsem dokázala já? A v téhle věci mě neskutečně štve přístup ostatních... nemůžeme přece nikoho nutit poznávat se navzájem, bez vyjímek... ale absolutně ignorovat lidi tmavší barvy jen proto, že se bojíme sami sebe v reakci na svět, ze kterého přišli... ? A to jsóu ti nejšťastnější z nich... V pondělí jsem snad úspěšně promítla trailer k dokumentu o Kongu.. byla jsem hrozně nervózní, uvědomovala jsem si, že musím hlídat každou půlku slova, které pronesu, protože v publiku jsou i lidé ze Rwandy, která je označovaná za potencionálního "vyníka"... Nicméně snad to dopadlo dobře, spousta lidí přišla a podpořila mě.. jen zavládl menší chaos, co se týká shromažďování vybraných peněz, a tak vlastně ještě nevím, jak to dopadlo... snad se to povedlo...
A s trošku veselejší notou - úspěšně jsem se poprala s první světovou, s testem z angličtiny ( otázka vyjmenuj 5 afrikaanskch slov použitých ve hře Master Harold and Boys mi přišla vážně zábavná, stejně tak Čím je významné město Elisabeth-port, na kterou byla prý správná odpověď, že leží v Jižní Africe :-D což nám všem připadalo tak samozřejmé, že nás nikoho nenapadlo to do odpovědí uvést, nebo v kolikátém roce se narodil Orwell... o rok jinak a bod dolů... a to je, prosím, LITERATURA ! - nicméně od pondělí nás bude jednu hodinu v týdnu učit Namal, tak snad by mě nemuseli od zkoušky za rok a půl vyhodit...), taky jsem se (omlouvám se všem těm, kdo se těšili na dovolené u známé v Tel-Avivu) rozhodla opustit arabštinu, inšaláh... a místo ní jedu zítra (nyní už definitivně) do refugee campu (uprchlický tábor plný KŘESŤANŮ!!!), kde máme v plánu vyrábět vánoční ozdobičky, a od ledna se chci zapojit i do servisu nazvaného Roma Neretva, což je místní "Romské ghetto" za městem...
Tenhle týden se skupině druháků povedla naprosto neuvěřitelná věc - na každý večer v rámci tzv. "Roma awarenes week" připravili akci jak pro nás, tak pro veřejnost, na téma Romské komunity v Mostaru.. Romové se tu mají ještě hůř, než u nás - práci nemá 99%, děti nenavšťěvují školy, jelikož učebnice nejsou zdarma a rodiny si nemohou dovolit je pořizovat, nebo prostě děti nemá do školy kdo vodit a autobus je drahý... a tak je celé město plné žebrajících uzlíčků v potrhaných, nebo alespoň špinavých šatech.. a místní se prostě "nestarají". I na dnešní večerní besedě o mostarských menšinách nebyl krom (všudypřítomných, ..naštěstí) médií, a nás, mezinárodních studentů UWC téměř nikdo odsud... Ani naši spolužíci z Bosny většinou nepřišli.. až na světlé vyjímky :-( .
Občas mám pocit, že jediná možnost, jak spasit svět spočívá ve vložení alespoň trošky zájmu do každého z nás...
Zítra vstávám brzy a tak se teď už odeberu pod peřinu :-)
Přeju vám všem krásný (pro čechy v Čechách prodloužený) víkend...
:-* K.
PS: Dnes jsem měla záchvat nočního focení města,.. a tak na obrázku vidíte to nejstrašidelnější a nejděsivější místo, jaké mě pravidelně potkává cestou na poštu,..

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Krasny sloupek zlaticko...Chvilema me to teda trochu desi...Hlavne,kdyz vim,ze za 2 mesice podobne unikam z CR...ale snad to bude dobry!!Ses skvela,tak se tam drz!M.

onlinedegreeadvantage.com
View online accredited degrees information.