Předodjezdová

V Neretvě pod Mostem už se zas vystřídalo pěkných pár kubíků vody, od té doby co jsem se vám posledně ozvala. Tentokrát o ale bude vylženě informativní a KRÁTKÉ, nemám totiž času nazbyt. Povětšinou se nic extrémně alarmujícího nedělo, přestáli jsme Middl, co e East week (týden Blízkého Východu) - a po té vyfocené ochutnávce jsme ani nedostali průjem, takže to s tím Blízkým Východem přeci jenom nebude tak zlé, jak to vypadá. Abych se přiznala, nějak se nemou rozvzpomenout, co zajímavého se ještě dělo, i když je mi naprosto jasné, že se dělo. Krom toho, že už téměř nekoukám na klávesnici, když píšu, což považuju za úspěch :-), se nám tu v Mostaru udělalo krásně teplo, je přesně ta doba, kterou mám z celého roku nejraději. Bundu jsem zavřela do skříně (i s přišitýma knoflíkama a klíči v levé kapse) a už téměř týden chodím jen tak.. A klíče v kapse mi dneska pěkně zavařily plány, ulila jsem se ze zpívání, abych stihla všechno připravit na zítra (na což jsem o víkendu ...aaaa už se mi začíná rozsvicet.. nevzpomněla) a když jsem se doplazila do Sušacu, samozřejmě, že dveře, dělící mě od mých klíčů o metr dále byly zamčené a tak jsem si pěkné dvě a půl hodinky počkala.. No a když jsem si teď slavnostně vzpomněla, zde je program mého víkendu: (poštěstilo se mi na školu ani nesáhnout :-) ) jóga, sluníčko na náměstí, middle east oběd, sbět papíru, večeře, výprava do Musaly, báječné Georgovo představení v Musale (tomu někdy v budoucnu věnuju samostatný paragraf, dnes mne omluvte, nestíhám), trmácení se zpátky do Sušacu, dlouhé povídání s Aničkou, Neděle.. a v neděli.. šla jsem běhat, to vím.. a pak... aaaa zas do Musaly, na schůzku ohledně Variety show, kterou připravujeme pro druháky, a pak na zmrzlinu a zpět do sušacu, ke kterému jsme dorazili zas za tmy.. a tak mi vákend uběhnul tak parádním tempem, že jsem si ho ani nastihla zaznamenat do paměti. ..

A proč tak spěchám? Zítra vyrážíme na Projekt víkend! Já jedu se skupinkou dalších 15 lidí + Namalem do městečka Goražde, v republice Srpske, těsně na hranicích s opravdovým srbskem. Budeme tam učit ve škole angličtinu, bydlet v rodinách /juchuuu...vždycky jsem toužila poznat bosenskou rodinu zevnitř/ a v sobotu a neděli výletovat po okolí. A jak už tomu s Namalem bývá, vyrážíme ne co nejdřív to jde, ale ještě dřív, než to vůbec jde, v půlce posledního bloku.. a tak bych si teď měla začít pakovat do krosny, co nutně i nenutně potřebuju.. a proto se s vámi všemi loučím, posílám OBROVSKOU pusu, úsměv, prosím, mám vás ráda a doufám, že se máte ne-li lépe, tak aspoň stejně báječně, jako já,,, papa,

K.

PS: Víte co? Už je konec března.. a velikonoce jsou za rohem! A po velikonocích.. už všechno uteče jako voda :-)