Sobota všech sobot a ještě něco navíc

A byla sobota... (zas jednou). A byla to báječná sobota,... asi úplně nejbáječnější sobota ze všech sobot co jsem tu v Mostaru strávila - pamatuju si, že v září, říjnu byly soboty ty nejhorší dny, člověl mohl všechno odložit na neděli a zalízt pod deku.. Jenže od té doby, co chodím v sobotu ráno na jógu, pokud se mi zrovna nekryje s eko projektem (jako včera), jsou soboty skvělé,...

Jakmile jsem odtemnila náš bodzemní bunkr (pokoj), vědla jsem, že tenhle den bude parádní. Na nebi ani jeden mráček, jenom sluníčko.. a jak hřálo! Prvně po pár měsících jsem mohla drbat naší Sušacovskou kočku venku, jak dlouho se to líbilo jí, ne mě, protože mě vítr ani mráz nezaháněl dovnitř. Se žaludkem naplněným medovou snídaní a bez bundy, jen v tričku a mikině (!!!) jsme s Riikkou a Andym vyrazili směrem do centra, abychom se před školou (ze které KONEČNĚ sundali ten ohavný růžový plakát a až ji docela natygří -bude oranžově-žlutě pruhovaná- tak snad sundají i to lešení... ) - abychom se před školou potkali s dalšími sekcemi našeho eko spolku. Protože tohle nebyla jen tak obyčejná "Cleaning anction" (úklidová akce), potkali jsme se tam i s lidmi z ostatních Mostarských škol, se kterými děláme ten Projekt, a vyrazili jsme směrem vzůru, do Partyzánského monumentu, pomníku ze 40. (prý) let, který je teď spíš pitištěm než parkem, že jej trošku zvelebíme... JENŽE- odpad sestával z tisíců a tisíců střepů, cokoliv, na co bychom si my, v gumových rukavicích troufli, zas leželo na dně strašlivě špinavého bazénku... a tak jsme si aspoň prohlédli, co jsme vůbec netušili, že Mostar ukrývá, a vyrazili jsme čistit Schody k Sušacu.. vyrazili.. ale - Cestou jsme se zastavili v malém parčíku uprostřed domů, protože ten po naší pomoci hůasitě volal...No.. a ztvrdli jsme tam až do doby, než nám volala Valentina - skvělá profesorka fyziky a TOK (Theory of Knowleadge - teorie vědění - a na to má mimo jiné i mě :-) ), koordinátorka našićh eko- akcí, že pro nás už má ve škole hodinu a půl připravené sendviče a že okorají ještě víc, pokud se urychleně nedostavíme.. Dostavili jsme se, ale rozhodně ne urchleně. Museli jsme ještě doklidit ten plácek, kam jsme se zrovna přesunuli, museli jsme udělat skupinpové foto, i když už ne kompletní, pár lidí se rozuteklo a pár uklízelo na jiném místě, museli jsme posunovat čas odchodu pořád znovu a znovu, protože "támhleten papír" tam svítil, a protože prostě když už jsme začali, tak to musíme dodělat, museli jsme přijímat mandarinky, kolu, džus a vodu i s kelímkama a křupky od kolemjdoucích a podobně... Nicméně oschlé sendviče byl přece jen dobré a my stejnak už neměli na vybranou, oběd jsme dávno zmeškali...

A odpoledne.. odpoledne jsme se ještě chvíli slunili vedle Sušacu a já četla Macbetha, připutovaného z Čech se spoustou dalších skvělých věcí (ještě jednou díky!),.. no a večer jsme vyrazili do Musaly na dvě krátká (2x 25 min) divalední představení našich spolužáků, co mají divadlo.. Byly to hry (lovím z programu..) Harolda Pintera . "One For the Road" (Jednoho na cestu), kde naprostor zazářil Alen.. byl ..famózní. Naprosto dokonale hrál roli vyšetřovatele.. nebyl to Alen, byl to vyšetřovatel,.. byl to Pan Herec. A druhá hra, "Ashes to Ashes" (tohle jde přeložit naprosto všelijak,..ale třeba jako Popel na popel, nebo taky Úlet za úletem... a obojí sedí.).. obě režírované studenty,.. i Danielle, co divadlo učí byla šokovaná, jak to bylo skvělý..

No a když jsme se něco kolem 10. dostali zpátky domů, s Unou a Aničkou jsme zalezly na půdu a koukali se na psychodilický muzikál "Across the Universe" (Skrz naskrz vesmírem), co předělal písničky od Beatles a člověk u něho váhá, jestli to, na co se dívá je neskutečný kýč, nebo bizardně skvělá barevná podívaná,,.. jenže ve 12 k nám vtrhla Merima, housemum, že nás prý od 11., od check-inu, hledá, a že máme okamžitě upalovat do svých pokojů,.. no a tak jsme to nedokoukaly..

Nicméně chystáme se na to!

Tak to byla ona báječná sobota sobot,..

A dneska jsem se vyspala do sytosti, donesla si snídani do postele a pak šla s Riikkou běhat.. no a za 20 minut (až??? uuuuuuuuuuuuuuuuumírám hlady) bude oběd a po obědě se budu muset vrhnout na něco do školy, čeká mě Internal Assesment z angličtiny, dva téměř jakékoliv texty, dohromady 1500 slov, tématicky se musí pojit s něčím, co jsme dělali.. já mám rozepsanou povídku mimo jiné i o apartheidu, ale věřte mi, v angličtině to jde ztuha.. a pak matika a lab.report na biologii.. nicméně, velká událost, v pondělí je Bosenský státní svátek a tak nejdeme do školy a proto s tou prací zas tak nepospíchám.. Ale vy možná ano, že? Zrovna jsem si všimla, kolik jsem toho zas napsala a omlouvám se :-D ...

Nic víc už ale na srdci ani na jazyku nemám (snad jen že se straaaaašlivě teším v červnu s Bětkou do Paříže a pak za Martinou do Bordeaux,uaaa!), a tak se rozloučím.. Mějte se famfárově!

pa, K. :-*